Po čtvrtečním zkráceném sjezdu byl trochu zklamaný. „Lyže mi jely a subjektivně se mi jízda líbila. Myslel jsem, že by to mohlo být do desítky, tak jsem byl výsledkem překvapený. Musím se podívat na záznam, asi tam bylo moc zbytečných chyb. Ta hlavní podle mě přišla dole v nájezdu na finále, trochu jsem si tam přešlápl na vnitřní. Odpovídalo by to, protože poslední úsek mám nejpomalejší,“ hodnotil Jan Zabystřan jízdu, která nakonec o pár setin nestačila na body. „Na zítřejší super-G se těším. Starty tu mám rychlé a jak to bude točivější, mohlo by to být fajn,“ dodal ještě.
A ono to v pátečním super-G skutečně fajn bylo! Na prvním mezičase náskok 0,09 sekundy na Marca Odermatta, na dalším dokonce 0,13. V nájezdu na Ciaslat se Čech dostal do mírné ztráty 0,07 sekundy a ve výjezdu 0,17, což v tu chvíli ovšem stále znamenalo útok na pódium. A tady se vyplatila analýza předchozího dne. V úseku, kde při prvním sjezdu Jan Zabystřan nabral manko, tentokrát exceloval. Od Nucie přes Tunnel Sprung do cíle se prořítil o 0,39 sekundy rychleji než vedoucí Marco Odermatt a na tabuli u jeho jména zasvítila jednička!
Nemohl jsem najít tu tabuli
„Jak jsem jel nahoře, cítil jsem se dobře, projel jsem Ciaslat, pořád dobré, tak jsem si jen pro sebe pomyslel: ‚Teď to hlavně nepo*er.‘ Pak tam byla jedna brána pravá, věděl jsem, že jsem ji projel hezky, úplně mě to koplo dopředu. Cítil jsem, že trať je rychlá a v super stavu. Přišel poslední skok, já tam skočil rovnou do brány a jen mi běželo hlavou, že to je fakt rychlé. Ale to jsem si myslel i včera… Pak jsem přijel do cíle, jen jsem hledal tu tabuli a nikde jsem ji nemohl najít… Ale viděl jsem lidi kolem, jak jsou nadšení. To bylo krásné, napadlo mě, že to asi stačilo do top ten. Pak jsem zjistil, že vedu a to bylo jen takové: ‚No do háje!‘,“ shrnul své pocity z jízdy a bezprostředně po ní Honza Zabystřan.
„Dnes nebyly nejtěžší samotné zatáčky, ale správně trefit nejrůznější terénní nerovnosti. Já si ale tenhle skicrossový styl moc užívám. Je to neskutečné, včera jsem byl dvaatřicátý a dneska? Je to krásné, vždycky jsem doufal, že bych se někdy třeba mohl vyrovnat Banymu (pozn. Ondřej Bank) na třetím místě, ale pak mi hned naskočilo, že to je všechno strašně daleko. Ale tohle? Wow prostě,“ zářil spokojený rodák z Kadaně.
„Poprvé v životě jsem si sedl do křesla pro vítěze a ještě vedle Marca Odermatta. Vzal to skvěle, když jsem přijel do cíle, gratuloval mi a říkal, že to byla krásná jízda. A tohle slyšet zrovna od něj? Neskutečné. Těch rozhovorů je teď v cíli pěkná nálož, ale když se mi podaří zase takový výsledek, tak mi to vůbec nevadí. Klidně tady budu stát celý den a dávat rozhovory každému, kdo půjde kolem, jestli to znamená, že zase příště budu na bedně. Myslím si, že s kluky z týmu to večer trochu oslavíme. Je to vítězství, a to se přece musí,“ usmíval se „Zaby“ před květinovým ceremoniálem a následným večerním oficiálním udílením medailí v údolním městečku St. Ulrich.
Na Mattea myslím pořád
Na pódium jej kromě druhého Marca Odermatta doprovodil také domácí Giovanni Franzoni, pro nějž to bylo premiérové pódium – a také silně emotivní. „Je to bláznivé, zrovna tady, ve Val Gardeně. Vždycky jsem byl na výsledkové listině spíš vzadu, ale letos je to jiné. Byl jsem rychlý už včera a i dnes jsem využil trať na maximum. Svůj úspěch bych chtěl věnovat týmovému kolegovi Matteu Franzosovi, který tragicky zahynul v důsledku pádu na tréninku v Chile. Vím, že by dnes na mě byl pyšný a že nás seshora pozoroval. Stále na něj hodně myslím, protože my dva jsme si spolu prošli spoustou šťastných i náročných okamžiků,“ řekl bronzový Ital.
