Honzo, jaké jsou dojmy ze sobotního sjezdu na Saslongu?

Samozřejmě jsem z toho chtěl dostat víc, už nahoře to nebylo úplně rychlé, možná ani dál si to úplně nesedlo, ale to už je lyžování. Tady dole jsem hlavně rád, že jsem živý, protože na Velbloudech to bylo hodně těsné. Stačilo málo a po padesátimetrovém skoku jsem tam dopadl na záda, a to úplně nechcete. Ta situace mě docela vyděsila, hlava pak už byla někde jinde a nejelo se mi hezky. Potřeboval jsem dalších x branek, abych se srovnal do pohody, měl jsem pořád v hlavě, že moc nechybělo, abych se rozsekal. Ono se řekne na to nemyslet, ale než jsem se cvaknul zpátky do závodního rytmu, tak už jsem byl skoro za Ciaslatem. Asi to bylo tím, že jsem dneska chtěl až moc. Přitom se mi zdálo, že jsem na startu byl relativně v pohodě, ale přijde mi, že ten sjezd mi tu tentokrát nebyl souzený. Ale kdyby mi někdo zkraje řekl, že si odsud budu odvážet sto bodů, tak mu asi vůbec neuvěřím.

Vypadalo to dnes o hodně rychlejší – nejen oproti prvnímu tréninku, ale i čtvrtečnímu sjezdu. Je to možná také důvod, proč tě to na Velbloudech koplo hodně na patky?

Asi jo, nebylo to úplně tak čisté. Trať byla neklidná, s lyžemi to házelo a nebyl tam úplně ten pěkný pocit z jízdy jako předtím. Nevím docela, co se stalo na prvních dvou mezičasech, na to se musíme ještě kouknout. Tam jsem se cítil relativně hezky, ale je možné, že jsem v těch důležitých branách něco pokazil. Divákovi to možná často nepřijde, ale v těchto dlouhých sjezdech s placatějšími částmi jsou místa, která vypadají velice nenápadně, ale jsou pro úspěch klíčová.

Co tedy v sobotním závodě rozhodovalo?

Na startu určitě rychlé lyže. A pak taky sníh, jak to v noci přimrzlo, tak už to nebyl ten hezký italský, ale dělaly se tam seky, byly tam zmrazky… Na tom mi to právě hodně poskakovalo a nejel jsem to tak čistě, jak bych chtěl. Abych se přiznal, nevím, co jsem měl udělat jinak, budu si o tom muset pokecat s trenéry. Všechno to bylo strašně rychlé, a když letíte 140 km/h a skáčou vám k tomu lyže, tak mi to úplně nevyhovuje. Ale jak říkám, i tak jsem s těmito dny strašně spokojený.

Jak náročné byla zastávka ve Val Gardeně fyzicky a psychicky?

V pátek to bylo hodně dlouhé, hlavně po psychické stránce i docela vyčerpávající, ale samozřejmě strašně krásné. Úplně jsem pak na sobotu nespal dobře, hlava stále pracovala, šrotovaly tam různé myšlenky… Ovšem celkově to bylo nádherné a snad si to zase někdy brzy zopakuju.

V absolutním bodování super-G teď figuruješ na pátém místě. A to znamená, že tě čeká další posun v rámci losovaných pozic!

Myslím, že ještě budu ve druhé losované skupině, tak jen doufám, že nenafasuju startovní číslo jedna. Máme za sebou tři super-G, ještě nejsme ani v půlce, ale i tak je to pro mě samozřejmě úžasné. V disciplíně jsem v top deset a i v celkovém bodování jsem ve třicítce, to je neuvěřitelné.

Jaký to je pocit, když teď celé Česko a sportovní svět zná jméno Jan Zabystřan? Měl jsi vůbec čas pročíst všechny ty gratulace? A co bys fanouškům vzkázal?

Je to samozřejmě úžasné. Včera mě třeba hrozně potěšil na Instagramu post od pana prezidenta s gratulací. Mám velkou radost, že je ten náš sport takhle sledovaný. Moc děkuji úplně všem za podporu, jen teď vůbec nestíhám, za tu chvilku mi přibyly tisíce followerů, na všech sociálních sítích dohromady mám bez nadsázky tisíce zpráv. Mám v plánu se na to mrknout, ale teď byly myšlenky hlavně na závod.

Některé ty reakce, co přišly mně, byly nádherné – třeba že je to úspěch jako Ester v Pchjongčchangu na olympiádě 2018 nebo že lidi mají rádi krásné příběhy, a to především před Vánoci a ty jsi jim jeden takový dodal. Jak se to poslouchá?

Je to krásné. Jestli mě někdo přirovnává k Ester v Pchjongčchangu, tak samozřejmě díky, ale já to beru, že jak se jí to tehdy povedlo ještě se snowboardem, tak to bylo úplně neskutečné. Jinak jsem samozřejmě strašně rád, těch pozitivních reakcí je hrozně moc a já jsem jen nadšený, že jsem dokázal pro Českou republiku vyhrát svěťák v alpském lyžování, byť nemáme Alpy.

Jak jsi svůj vítězný den prožíval po emocionální stránce? Hymna pod Saslongem, večer předávání trofeje na nabitém náměstí v St. Ulrichu…

Bylo to první vítězství, poprvé jsem se posadil do leader’s chair, porazil jsem aktuálně nejlepšího lyžaře světa… Je to strašně silné, krásný pocit. Určitě se sem budu chtít vrátit příští rok, abych to dokázal i ve sjezdu. Celkově to byla smršť emocí, rozhovorů a já si jen přál, aby ten den nikdy neskončil.

Co tě čeká v nejbližších dnech? Předpokládám, že z Val Gardeny jedeš domů na Vánoce?

Teď mě čekají Vánoce v rodinném kruhu, máme tam nějaké malé bratránky a sestřenky a s nimi jsou ty Vánoce vždy moc hezké. Na Silvestra pak míváme sraz s kámoši, to bývá vždy bezvadná akce, tak se těším.

Co životospráva o svátcích? Budeš na sebe přísný, nebo si i dovolíš nějakou tu dietní chybu?

Myslím, že sjezdaři to naštěstí až tak neřeší, takže mě čeká úplně normální, skvělá, česká štědrovečerní večeře. Kapr, salát, cukroví… Všechno bude.