Přiznám se, že jsem nečekal žádné veledílo, ale člověk si nikdy
nemá myslet, že už je starej dost a nic ho nepřekvapí. Mea culpa, měl jsem
být varován jak přetřásaným úpadkem náročnosti VŠ studia i jeho
absolventů, tak vyjevenou praxí na ZČU a zřejmě i jinde. Ale ani to
nestačilo.
Přece jenom jsem si myslel, že vystudovaný učitel biologie a tělocviku
není žádný fotbalista nebo politik, a navíc vím, že umí lyžovat a v
branži se už nějaký rok pohybuje mezi kvalitními zahraničními odborníky.
Vím, že vyšla populární příručka i videokazeta stejného jména, na
něž se práce na mnoha místech odvolává. A nakonec Brno není žádná
maloměstská pobočka nějaké rychlokvašené VŠ, nýbrž tradiční
univerzita.
Tím hůře.
Z neuměle zkompilovaného textu plného stylistických kiksů, překlepů,
špatně napsaných jmen, až přímo záhad („crosspoader“) a dokonce i
hrubek jsem se mnoho nedozvěděl. Na této úrovni pro účely publikace třeba
v populárním časopisu nepoužitelné, už jenom proto, že samotná korektura
by byla nezaplatitelná. Text místy působí spíš jako typicky komický
strojový překlad. (Lze doufat, že před vazbou dostal text ke korektuře
někdo hodně trpělivý a alespoň průměrně ovládající český jazyk?) A
to nemluvím o tom, že by bylo třeba text drasticky krátit – maximálně 15
000 znaků by bohatě muselo obsáhnout vše podstatné. Tvrdým seškrtáním
by ale zmizela tvrzení, jichž by bylo škoda. Zkusme letmý výběr. Chyby
jsou ponechané.
„V současnosti do popředí mezi materiály využívanými při výrobě
lyží patří karbon a směsy titanalu.“ (Pan doktor zjevně neví, co
titanal je.)
„Kategorie lyží lze nejjednodušeji rozdělit na závodní a nezávodní.
Nezávodní kategorie se dále dělí podle podmínek jejich využití --
sjezdovka, volný terén, U rampy atd. Jednotlivé kategorie se dále člení
podle ceny.“
„Carvingové lyže zviditelnily techniku zatáčení i mnohým trénerů.,
kteří dlouho důmali nad technikou Stenmarka , Tomby , Ortnera,
Zurbringera…“
„Například jim unikla kostrukční zvkáštnost Stenmarkových lyží. Když
firma Rossignol jmenovanému závodníkovi nabídla smlouvu za daleko
výhodnější finanční nabídky odvětil tento ... když mně uděláte
takové lyže jako Elan, souhlasím. Uvedeným příkladem poukazují na
propojení techniky zatáčení s konstrukčními vlastnostmi lyží.“
(Vskutku důkaz a argumentace na úrovni rigorozní práce.)
„Při řezaném oblouku kloužete podél hran lyží.“ (???)
„Problému se nevěnuji z pohledu motorického učení z prostého důvodu,
jeho nepřehlédnosti. V principu nemůžeme ničemu porozumět pokud neprojdeme
spleti názorů od A do Z, od Aebliho po Zen-budhismus.“ (Co je moc složité,
záměrně neřeším.)
„V práci se se nepouštím do hloubky problému pohybových struktur a jejich
budování, neboť nejsou cíle,ale více se zaměřují na emocionální
prožitky ve smyslu prožitková pedagogika … Cesta k cíli vede přes
prožitky a pocity radosti.“ (O radosti se to mluví, kdežto o pohybových
strukturách mnohem hůře, a tak je opět vyřadím ze zřetele. Opravdu
radost, dělat „rígo“ takto…)
„Základní prvkem sjezdového lyžování je krok… Krok se stal synonymem
sjezdového lyžování.“
„Problematiku zatáčení zužují na zatáčení vpravo a v levo a ne na
množství oblouku, které lyžaře matou a vedou k nejistotě.“ (Nikoliv
„oni zužují,“ autor míní sebe, tedy „já“…)
„… průlom do metodiky vyučování zatáčení na lyžích..."ne lyžař
otáčí lyžemi, ale lyže lyžařem". (Dobrá formulace z provokativní
Kassatovy knihy, ale bez vysvětlení a polemiky jako postulát v práci
vědecké?)
„ … filozofické nazírání na lyžování, které nelpí na precisnosti v
technice, ale v rozvíjení příjemnch prožitků u lyžaře.“ (Ano, óda na
radost, hovící si na slovní vatě, to je hezké téma doktorské práce.)
Sotva by obstála i hezky rigorózní věta „První zkušenosti s pohybem na
lyžích jsem podle sdělení rodičů učinil velmi záhy a to ve staří dvou
let“, ačkoliv ji po věcné stránce můžeme těžko zpochybnit.
Tato neumělá a nastavovaná slátanina, umístěná na oficiálním webu
příslušné školy, vyjde suma sumárum na 50 795 znaků. Při přepočtu na
normostránky (1800/str.) tak vše, včetně informace, v jak útlém věku pan
doktorand začínal lyžovat, vydá na celých 28,2 stránky. Tedy přesně
polovina těch 57, za něž nyní pyká mladý Benda. Jehož vysmívaná práce
je přinejmenším po stylistické stránce ve srovnání se Štanclovým opusem
skutečně mimořádně kvalitní.
Jenže kdo vlastně zaslouží hlavní kritiku? Proběhlo přece nějaké
rigorózní řízení. Práci fakulta neobjevila v poště. Měla přece
nějakého vedoucího, oponenta (zveřejněný materiál je milosrdně
neuvádí.) Jak se vůbec může stát, že něco takového projde? Vnímám to
především jako vizitku úrovně příslušné fakulty. Kolik asi podobných
prací - kdoví, jestli jenom diplomových a rigorozních – tam vzniklo a
uspělo? Laik žasne, odborník se diví.
Lze ještě vůbec klesnout hlouběji?
Myslím, že v Plzni dobře věděli, proč určité práce jaksi nebyly k mání. Tato – naštěstí či bohužel – je. Přesvědčte se sami: http://is.muni.cz/…E_hotova.txt
Pro srovnání – Benda: http://www.marekbenda.cz/…va-prace.pdf
P.S.
Sice bych neměl, ale v práci je tolik sebehodnocení, že si trochu toho
samožeru neodpustím taky.
Vypadá to, že mých pět letošních „univerzitních“ článků o technice
jízdy bude mít dohromady asi 50 000 znaků. Je to ovšem za cenu tvrdého
zhutnění textu, občas až na hranici únosnosti. Kdybych měl větší
prostor, krátil bych méně a texty by byly delší.
Vždy pět článků na téma technika jízdy a související vychází od
ročníku 2004/2005, tedy letos už pošesté. Odhaduji je na nějakých 250 000
znaků, tedy skoro 140 normostran. Bez pracného krácení klidně skoro 200. S
připočtením článků materiálových, které mnohdy s technikou jízdy
přímo souvisely (tento vztah uvádí ve svém opusu i pan doktor), by to jen
za ty poslední bylo možná 250, možná 300? Když to tak sleduju kolem sebe,
nebylo by to už na habilitaci? Nebojte, to je jen ironie. Co už zbývá
jiného než si děs z takových skvostů nějak odlehčit…
P.P.S.
„Na pár řádcích svého výjimečného textu udělal autor tolik chyb, že
by si zasloužil poslat zpět do základní školy. O nedbalosti, se kterou
tomuto prominentovi diplomovou práci akceptoval jeho konzultant, nemluvě.“
… „Práce … stojí za pozornost nejen jako skutečně laciná cesta k
titulu, ale i z hlediska toho, co je možné jako hotový text opakovaně
obhájit.“ Děkan Fakulty informatiky Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška v
MF Dnes o opusu Bendově.
Příspěvky v blogu vyjadřují osobní názory autora a ne vždy se
shodují s názorem redakce.
Omluva redakce:
V textu byla původně chybně zmiňována Fakulta tělesné kultury UP v
Olomouci jako místo konání profesního doktorátu Mgr. Pavla Štancla.
Správně měla být uvedena Fakulta sportovních studií v Brně. Tímto se
olomoucké fakultě omlouváme za toto nedopatření.
Omluva autora:
Práce je na webu uvedena jako
„RIGORÓZNÍ PRÁCE NA TÉMA: LYŽOVÁNÍ S ÚSMĚVEM
VYPRACOVAL: Mgr PAVEL ŠTANCL
UNIVERZITA: UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC
FAKULTA: FAKULTA TĚLESNÉ KULTURY
OBOR: TĚLESNÁ VÝCHOVA A BIOLOGIE
DATUM: 20. ÚNORA 2006…“
Bohužel jsem v prvotní verzi textu tyto údaje o univerzitě a fakultě
vztáhl na PRACOVIŠTĚ a ne pouze na OSOBU, jíž výlučně se týkaly.
Budiž tedy jasně řečeno, že uvedená práce byla předložena a obhájena
na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého se tímto omlouvám.
Vedoucí katedry funkční antropologie a fyziologie Prof. RNDr. Jarmila
Riegerová, CSc. k tomu napsala: „Naše profesní doktoráty vždy měly a
mají vysokou odbornou úroveň.“ Což můžeme jenom přivítat.
Zároveň tak nepřímo z vysoce posvěcené pozice potvrdila, že rigorozní
práce, o níž píšu, takovou není.
Ivan Sosna
