Článek vyšel v časopise SNOW 141 time (listopad 2022)

Auto má několik výhod. Nemusíme být odkojeni americkou kulturou, ve které drive-in může být téměř vše (například kino) na to, abychom i my pochopili, že není jen pouhým přibližovadlem ke sněhu. Je i úschovnou, sušárnou, převlékárnou, občas noclehárnou. Tato multifunkcionalita je obdivuhodná, zejména když ji srovnáme s jiným typem objektů, které některými z funkcí nedisponují (např. převlékárna u Máry na bedřichovském stadionu je báječná věc, jde o velmi zdařilou a k okolí citlivou stavbu, ale není takový problém jí vytknout to, že stojí prostě jen na jednom místě, a to nikoli nutně na tom, na kterém míníme stát my; naopak třeba jinak moc hezký bus je proti boudě báječně mobilní, jenže o to hůře funguje jakožto převlékárna, když je plný cestujících).

Ale skutečně potřebujeme na každou naši výpravu až tak dokonalý komfort? Dokážeme si ve vlastním svědomí sportovce obhájit, že na jednu stranu obdivujeme třeba Emericha Ratha (nebo obecně sportovce z jeho časů) za to, jaké měli podmínky a jak se s nimi vypořádali, a na druhou stranu se k nim v odolnosti (a podle mne i jisté romantické syrovosti) ani nepokoušíme přiblížit? Nemíním tvrdit, že jediným správným řešením je absolutní návrat na stromy, ale selský rozum mi říká, že když Emerichové Rathové dokázali sportovat zcela bez „infrastruktury“, kterouž míním strojově upravené stopy, dopravu auty, informace numerických modelů předpovědi počasí a kiosky na každém rozcestí, tak určitě alespoň část jmenovaného dokážeme nepotřebovat i my.

Rozumím ekonomickému hledisku vyjádřenému rčením čas jsou peníze (použití auta nám ušetří především čas), ale domnívám se, že snad nemusíme být pokaždé za strýčky Skrblíky a alespoň někdy můžeme před ušetřeným časem dát přednost třeba ušetřenému životnímu prostředí, možnosti poznat krajinu a lidi jinak, užít si leckdy až romantickou „pomalost“ hromadné dopravy (která je velmi relativní), vyzkoušet místa, kam bychom se kvůli potřebě vrátit se k zaparkovanému autu nedostali.

Inspirujte se a ověřujte

Následující text má za cíl popsat několik pro běžkaře využitelných destinací, které jsou snadno dosažitelné hromadnou dopravou. Jelikož jsme limitováni místem, výčet rozhodně není konečný. Dosažitelnost hromadnou dopravou je pojem samozřejmě relativní, jde o to, z jakého místa se ke stopám přibližujeme. Předkládaný text popisuje mou zkušenost s dostupností z Prahy, dále je třeba zmínit, že ne každá cesta dává smysl, jde-li jen o jednodenní lyžování, navíc se každoročně mění jízdní řády, některé skibusy se zavádí a jiné ruší. S rezervou berte i informace o strojové úpravě stop, občas nějaký spolek rozšíří úpravu, ale jiný naopak některé úseky přestane projíždět. Snad i přesto bude článek inspirativní.


Jizerské hory: sněhově spolehlivé Jakuszyce

Naprosto logickou volbou pro lauf z místa A do místa B bez použití auta jsou Jizerské hory. Ty totiž nabízí velmi dobrou zasíťovanost hromadnou dopravou nejen na českém, ale i polském území. Polské Jakuszyce jsou naprosto ideálním startem nebo cílem, protože místní železniční zastávka je s výškou 901 m n. m. nejvýše položenou železniční stanicí v Polsku a sníh se zde drží velmi dlouho. Navíc vlak z Liberce zde staví s malými výjimkami každou hodinu, jízdné se platí v Kč a na trati jezdí nejmodernější soupravy RegioSpider, které jednak dokáží vyjet extrémní stoupání z Desné do Kořenova (na úseku délky 6,7 km s převýšením 235 m), navíc poskytují skvělý výhled obrovskými okny, dostatek míst na lyže i převlečení a velmi čistá WC.

V polském okolí Jakuszyc lze bez zbláznění se naběhat odhadem okolo 30 km (zde pořádaný Bieg Piastów má délku dokonce 50 km), ale pro účely laufu jsou Jakuszyce spíše jen startem, logickým cílem pak například Kořenov, Josefův Důl či Lučany, odkud jezdí vlaky; dalším cílem mohou být Albrechtice, Horní Maxov a Hrabětice, z nichž jezdí bus, z Bedřichova dokonce v hodinovém taktu do Jablonce n. N. a Liberce. Z obou těchto měst je například do Prahy skvělé spojení přímým busem, který je v Praze téměř stejně rychle jako osobní auto.

Jediným mně známým negativem polsko-českého putování z Jakuszyc do Čech je to, že Poláci mají kromě běžek běžně ve zvyku vyrazit do zimní krajiny pěšmo, navíc jich v lyžařských stopách potkáte nemálo. Na druhou stranu jsou jakuszycké stopy skvěle a často upravovány, a to často i v době, kdy už v Čechách úprava neprobíhá.

Tip na lauf v Jizerských horách – délka cca 38 km:
Jakuszyce (vlak) – Horní Dukt – Orle – Jizerka – Smědava – Knejpa – Krásná Máří – Hřebínek – Olivetská hora – Bedřichov (bus)

Krušné hory: busem do Klínů přímo ke stopám

Krušné hory dávno nejsou mrtvou krajinou nad ještě mrtvější pánví plnou uhelných dolů, rafinérií, chemiček, elektráren, výsypek či sloupů vysokého napětí. Pokud Krušnohoří neznáte, budete překvapeni jeho krásnou přírodou, která je díky profilu hřebene na běžkování a dlouhé laufy jako stvořená.

Bez auta se hravě obejdete například při cestách na Boží Dar. Jezdí sem každou hodinu až dvě bus z Karlových Varů a dokonce jeden přímý z Prahy. Nemusíte končit opět na Božáku, velmi slušně se domů dostanete i z Abertam a zejména Horní Blatné či Perninku, kde staví kromě busu i vlak na trati Johanngeorgenstadt – Karlovy Vary. Pro drtiče kilometrů je tu ještě jako možný cíl od Božáku 40 km vzdálená Bublava, ze které se každé 2 hodiny dostanete do Varů busem přes Kraslice, které jsou západní hranicí Krušných hor.

Pokud jste z Božáku chtěli naopak na východ k Chomutovu, není mi známo, že by tím směrem s výjimkou Lesné a okolí byla strojová stopa. V Horském areálu Lesná je upravováno 45 km stop, v zimních měsících je možné využít o víkendech skibus z Chomutova přes Jirkov na Lesnou a Mníšek, kde je udržovaná stopa až na Klíny. Východním směrem jsou upravené stopy z Lesné na Novou Ves v Horách, kam jezdí pravidelná hromadná doprava několikrát za den z Litvínova do Olbernhau (SRN) a zpět. V Krušnohoří tedy nelze udělat kompletní hřebenovku v upravených stopách, přesto je tu možnost interesantního laufu, např. ze zmíněných Klínů (severně od Litvínova) na Komáří Vížku (severně od Teplic). Do Klínů jezdí bus MHD z Litvínova zhruba každé dvě hodiny a vyveze vás až ke stopám. Můžete si vybrat, zda pouť začnete na zastávce Klíny, Klíny-rozcestí Mníšek, nebo Klíny-obora, případně na Flájích nebo až v Českém Jiřetíně, kde bus končí. Většinou strojově upravenou stopou se dostanete na kultovní Dlouhou Louku, kde je příhodná restaurace a rozcestí upravovaných tras na všechny směry a na různě dlouhé okruhy.

Z Dlouhé Louky jezdíval skibus do Oseka, ten již roky nefunguje, ale díky nenáročnému profilu není až takový problém odtud dojet na Moldavu nebo do Nového Města či Mikulova, odkud jezdí vlak do Mostu nebo bus do Teplic. Pozor, oba typy spojů jezdí jen málokrát za den, zde to chce pečlivější přípravu.

Jednou za dvě hodiny jezdí bus z Cínovce do Teplic, ale pokud máte krizi už na Vitišce, lze sjet na ten samý bus (nebo na vlak na trati Moldava – Most) i do Dubí po zelené turistické značce. Nejvýchodnější mnou na běžkách prozkoumané místo Krušných hor je Komáří vížka, která nabízí nádherný výhled na Teplicko a bus každé dvě hodiny tamtéž.

Podtrženo a sečteno, v oblastech mezi Horní Blatnou a Božím Darem a mezi Klíny a Komáří vížkou máte velmi slušný počet spojů hromadnou dopravou a není na ně odnikud příliš daleko, takže zde je lauf založený na hromadné dopravě zcela logickou volbou.

Tip na lauf v Krušných horách – délka cca 43 km:
Klíny (bus) – Klínská brána – Fláje – Dlouhá louka – Vrch Tří pánů – Vitiška – Cínovec – Komáří vížka (bus)

Orlické hory: osvědčený, ale rušný Šerlich

Skvělé spojení hromadnou dopravou je na nejdůležitější bod – na Šerlich ve výšce 1 000 m n. m., kam jezdí kromě skibusu i běžná linka busu z Deštného (a do něj přímý bus mj. z Hradce Králové). Z hlediska převýšení málo náročná hřebenovka vybízí k tomu úplně celé Orličky za den přeběhnout tam a zpět a odjet opět ze Šerlichu. Zdánlivě možná vypadá jako nuda běžet tam a zpět po úzkém hřebeni, ale část cest má alespoň souběžnou variantu – okruhem lze běžet např. okolo Kunšťátské kaple (kterou, jakožto dominantu kraje, postavenou roku 1760 v nadmořské výšce 1 035 m n. m., skutečně doporučuji) nebo trasu Šerlich – Vrchmezí – Polomské sedlo – Šerlišský mlýn – Šerlich.

I vzhledem k tomu, že Šerlich je místem až příliš oblíbeným, a tudíž (zejména v sezóně o víkendech) náchylným na brzy zaplněné parkoviště a dopravní kolapsy, je dobré zvážit alternativu. Není třeba končit na Šerlichu, lze sjet až do Deštného, a to více způsoby, například ze sedla Pod Jelenkou přes Luisino údolí, což sice trochu otestuje vaše sjezdařské dovednosti, protože závěrečná část se odehrává na sjezdovce, ale budete odměněni nádherným výhledem na údolí Deštného a cílem přímo u hospůdky a stanice busu. Mírnější sjezd je z Polomského sedla tzv. Bunkrovkou (cestou lemovanou bunkry), a když je dostatek sněhu, lze sjet i trasou, kudy se běhá Orlický maraton, tedy ze Sedloňovského vrchu.

Pro ty, kterým by nevyhovoval sjezd do Deštného, je tu možnost sjet z hřebene do Říček nebo do Rokytnice v Orlických horách. Z Říček je slušné spojení právě a jen do Rokytnice, jinak je poměrně krkolomné. Z Rokytnice jezdí každé dvě hodiny vlak do Doudleb nad Orlicí, odkud jede vlak do Hradce Králové. V příkladu laufu jsem trasu otočil, protože krkolomnější cestou je asi lepší začít (na Haničce staví bus z Rokytnice do Orlického Záhoří) a užít si nádherný sjezd Bunkrovkou do Deštného, odkud je kamkoli lepší spojení.

Ani vlastní Orlické Záhoří není marná volba – jednak přímo v něm lze běhat po strojově upravovaných stopách, druhak i z něj lze zahájit cestu na hřeben.

Tip na lauf v Orlických horách – délka cca 34 km:
Hanička (bus) – Mezivrší – Pěticestí – Kunštátská kaple - Pod Velkou Deštnou – Šerlich – Polomské sedlo – Bunkrovka – Deštné v O. h. (bus)

Šumava: až příliš rozlehlá, tedy náročnější na plánování

Šumava je natolik rozlehlá a některá rozcestí natolik daleko od zastávek hromadné dopravy, že tady to při plánování chce dvounásobnou dávku fištrónu. Vlakem se dostanete např. do Železné Rudy (z Prahy dokonce přímým) či na Kubovu Huť (ze Strakonic). Na Kubově Huti jste ve výšce 995 m n. m. na nejvýše položené železniční stanici v Česku, takže výchozí výška je skvělá. V Železné Rudě (725 m n. m.) můžete vyrazit třeba severním směrem do Hojsovy Stráže, kde je vlaková zastávka na trati Železná Ruda – Plzeň. Pro delší lauf je ale lepší východní směr do Prášil, kdy po cestě budete mít třeba nejvýše položené šumavské (a velmi krásné) jezero Laka ve výšce 1 096 m n. m. Ti, kdo si k jezeru nechtějí dát výživné stoupání z Rudy, mohou použít skibus, který jezdí z Rudy na Gerlovu Huť a do Prášil.

Navazující trasa může vést třeba na Modravu, Kvildu, Zadov či Borová Lada, kde sice je nějaké busové spojení, ale například poslední „běžný“ bus (tedy nikoli skibus, jejichž jízdní řády nechci předjímat) se slušnou návazností na dálkové spoje jezdil ze Zadova v 16:30. V ten samý čas jezdil poslední bus z Kvildy (a následně o pár minut později např. z Borových Lad, přes které jel).

Mně se při cestách do této oblasti Šumavy osvědčil model s cenově příznivým přespáním na velmi příjemném internátu ve Volyni, odkud jede ráno brzy buď bus na Kvildu, nebo vlak na Kubovu Huť. Každá ušetřená hodina ráno se na rozlehlé Šumavě skutečně navečer může hodit.

Tip na lauf na Šumavě – délka cca 55 km:
Kubova Huť (vlak) – Šindlov - Borová Lada – Knížecí pláně – Bučina - Černá hora – Modrava – Korýtko – Horská Kvilda – Zhůří - Churáňov – Zadov (bus)

Jeseníky, Rychlebské hory a Králický Sněžník: slušné možnosti kolem Skřítku

Klasická „letní“ hřebenovka z Ramzové přes Červenohorské sedlo, Ovčárnu a Jelení studánku na Skřítek je na běžkách v podstatě nedosažitelná. Na vině je místy (hlavně mezi Keprníkem a Sedlem) velmi členitý terén, který je schůdný jen bez sněhu. I kdyby tato trasa schůdná byla, bylo by lepší ji začít na Skřítku, kam jezdí jen několik málo busů za den, zatímco z Ramzové vlak každou hodinu. Bus ze Šumperka do Rýmařova přes Skřítek je naprostá jistota, státní silnice 11 se sice šplhá do hor vytrvale, ale pozvolna, takže je sjízdná i v zimě a Skřítek je ideální nástupní místo, protože má nadmořskou výšku 867 m n. m., hospodu a strojovou úpravu stop. Pokud je příznivé počasí, může být ochotnicky vyšláplá stopa ze Skřítku i na hřeben přes Ztracené kameny a Jelení studánku na Ovčárnu, odkud jezdí skibus do Karlovy Studánky. Doprava busem odtud zpět na Skřítek ale předpokládá přestup v Rýmařově nebo Bruntále a spojů je málo. Takže větší klid vám poskytnou strojově upravené stopy níže, konkrétně v oblasti Skřítku, Karlova pod Pradědem a Nové Vsi.

Rychlebské hory a Králický Sněžník mnozí považují za součást Hrubého Jeseníku, ale nesprávně. Rychlebské hory začínají u Ostružné, což je spolu s Ramzovou ideální východiště cest na Paprsek (1 022 m n. m.), kde je rozlehlá oblast s příkladnou strojovou úpravou stop, kterou znají třeba účastníci závodu JeLyMan. Vlak do Ostružné a Ramzové jezdí ze Zábřeha na Moravě každou hodinu až dvě, z Ramzové se lze přiblížit po (většinou nějak prošláplé) červené turistické do 2 km vzdáleného Petříkova a poté již následuje strojová úprava.

Zdolat vlastní vrchol Králického Sněžníku předpokládá hodit si běžky na rameno, protože výstup je prudký a cesta neupravitelná, ale slušné možnosti jsou níže v okolí Dolní Moravy, ideálně od chaty Slaměnka přes Koňský hřbet údolím řeky Moravy (zde ještě ve formě potoka) do Horní Moravy. Jinak za jistou zajímavost považuji, že obec Dolní Morava je i přes svůj název v Pardubickém kraji v okrese Ústí nad Orlicí, a právě zde probíhá zemská česko-moravská hranice.

Tip na lauf v Jeseníkách – délka cca 39 km:
Skřítek (bus) – Mravencovka – Alfrédka – Karlov pod Pradědem – Solný vrch – Nová Ves – Žďárský Potok – Skřítek (bus)

Beskydy: běžkařský punk z Visalají

Beskydy disponují poměrně slušnou zasíťovaností hromadnou dopravou, je poznat, že na rozdíl od například Orliček nebo Šumavy, které jsou od větších měst daleko, pod Beskydy velká města leží, např. Frýdek-Místek, Třinec, Rožnov pod Radhoštěm, Frenštát pod Radhoštěm atd.

Třeba pro výstup na Lysou horu je bus naprosto logickým prostředkem. Od nádraží ve Frýdku-Místku jezdí bus linky 318 každou hodinu a v Papežově u východiště cest na Lysou horu je za 37 minut, což se při troše smůly, resp. nadbytku sněhu na místy prudké horské silnici osobnímu autu vůbec podařit nemusí.

V Papežově tedy běžně z busu vystupují desítky lyžníků, ale pokud jste solitéři a nemáte rádi tlačenici ve stopě, můžete ten samý bus použít až na konečnou na Visalajích jako základnu pro česko-slovenský hraniční lauf Visalaje – Bílý kříž – Konečná – Bobek – Kelčovské sedlo – Bumbálka – Velké Karlovice. Tato trasa je (s prominutím) ryzí punk (nebo mírněji řečeno cross country), protože první úsek na Bílý Kříž bývá prošláplý málo nebo také vůbec, další úseky už sice o hodně lépe, ale prakticky neustále se střídají velmi prudké sjezdy s velmi prudkými stoupáními. Beskydy jsou, jak známo, region razowity, jsou členitější než jiné hory a speciálně na tomto laufu je to poznat dvounásob. Odměnou vám budiž nádherné výhledy na pohraniční samoty, radost z překonání dalšího hangu a velmi slušné vlakové spojení z Velkých Karlovic.

Pro ty, co vyhledávají méně punku a větší kvalitu stop, je možné doporučit celé údolí Vsetínské Bečvy od hotelu Horal minimálně do Velkých Karlovic (při dobrých podmínkách až do Vsetína), kde jsou stopy strojové, profil nenáročný a hlavně je tu ten zmíněný vlak na trati Velké Karlovice – Vsetín.

Další tradiční místo jsou Pustevny (1 018 m n. m.) se 74 km upravovaných stop, kam se dostanete buď sedačkovou lanovkou z Ráztoky (jezdí k ní skibus z nádraží ve Frenštátě), nebo z Rožnova (buď přímým busem, nebo s přestupem v Prostřední Bečvě, jezdí cca každou hodinu). Teoreticky by nejlogičtějším cílem byl Radhošť, ale na ten míří davy lidí, i pěších, takže lepší volbou je cesta na chatu Mír (je směrem na Rožnov) nebo na Martiňák, Bařiny a následně Soláň. Ze Soláně je s přestupem busové spojení do Prostřední Bečvy.

Upravované stopy jsou i na Bílé, odkud vedou trasy do Starých Hamrů, Mezivodí a na Bumbálku. Nejbližší vlak končí v Ostravici a i o víkendech k němu z Bílé zhruba každou hodinu jede bus. Do Bílé navíc jezdil i skibus z Ostravy přes Frýdek-Místek, ale jen dvakrát za den. Další možností je díky dobrému spojení do Třince a jeho části Oldřichovic (a následnému použití lanovky) vrch Javorový. Už samotná lanovka na něj je zážitkem, je z roku 1957 a je jednou z mála jednomístných u nás. Z Javorového lze běžet přes Slavíč na Bílý Kříž (případně odbočit na Ostrý) nebo zpět na severovýchod na Skalku, která je nedaleko vlaku v Mostech u Jablunkova.

Tip na lauf v Beskydech – délka cca 40 km:
Visalaje (bus) – Bílý kříž – Konečná – Bobek – Kelčovské sedlo - Bumbálka – Velké Karlovice (vlak)

Krkonoše: ze Špindlu do Jánek

Ve filmu Poslední závod hlavní hrdina Emerich Rath opouští teplo vyhřáté krkonošské hospody, kde všichni zapíjí skončený boj s kilometry, a zcela smířen vyráží jako jediný do tmy a zimy s lyžemi na rameni na vlak do Prahy. Abyste tak mohli učinit i vy, musíte se nejprve dostat na nádraží, kterých je v Krkonoších jako šafránu. Za vysloveně příhodné považuji jen to harrachovské, které je sice od města 2 km, ale ke kterému pohodlně sjedete z jakuszyckých tratí (viz sekci Jizerské hory) značenou odbočkou. Velmi použitelná je konečná stanice Svoboda nad Úpou, zejména pokud jste běhali po Černé hoře nebo sjeli do Pece a odtud jeli busem. A nakonec je tu Vrchlabí pro ty, kteří přijeli busem od Špindlerova Mlýna.

Jenže: vlak z Vrchlabí například na Prahu předpokládá jeden nebo dva přestupy, což koštuje celkem 3 až 3,5 hodiny na cestě. Z Harrachova pak 3 až 4 přestupy a na cestě 4 až 6 hodin, ze Svobody 2 přestupy a 3,5 hodiny. Oproti tomu dálkové busy jezdí do Krkonoš rychle a je jich hodně, jen je potřeba počítat s tím, že zaprvé bývají plné a řidiči často odmítají brát cestující na stání (kvůli bezpečnosti přepravy na dálnici), druhak ani bus vás v Krkonoších nedokáže (s výjimkou Horní Malé Úpy) přepravit až na hřeben. Někteří běžkaři to řeší použitím vleku (třeba z Herlíkovic na Žalý, z Janských Lázní na Černou horu, z Labské na mísečské tratě, ze Špindlu na Hromovku a Medvědín, z Pece na Svornost, atd.), jenže jednorázové vyvlečení nahoru je výrazně drahé. Zároveň je ale extrémně drahé i parkování, třeba na Mísečkách, přičemž právě tam hromadná doprava téměř nejede.

Alternativou je počítat s větším než obvyklým podílem pěší složky a pak neopomenout s sebou vzít trekové boty. S nimi je pak hračka za pár minut třeba od Labské (kde staví bus každou hodinu) vyjít kopec na mísečské tratě, odkud můžete pokračovat na Zlaté návrší, Labskou boudu nebo Dvoračky. Za pár minut lze vyběhnout i kopec z Pece na Pražskou boudu. Nebo na jiný, ten nejvyšší – je to trochu punk, ale za pár desítek minut lze při příhodných podmínkách dojít běžko-pěško z Horní Malé Úpy (kam jezdí z Prahy dokonce přímý bus) pod Sněžku, tu s lyžemi na rameni přejít a pokračovat (už na lyžích) buď na Luční boudu, Výrovku, Liščí louku, Pražskou boudu a třeba až na Černou horu, případně z Luční na Špindlerovku, Petrovku, Martinovku, Labskou boudu a poté třeba na Mísečky. Pokud jste zvolili směr na Černou horu, tak z Janských Lázní jezdí busy dobře, a pokud by byly plné, není až takový problém sejít 3 km na nádraží do Svobody nad Úpou. Pokud máte jako cíl Mísečky, nechá se bezpečně sjet vodovodní cestou do Špindlerova Mlýna na bus.

Dost možná jsou pro přesun zdejší krajinou (zejména mezi Luční, Špindlerovkou a Martinovokou) vhodnější už skialpy, ale pokud je jako já nemáte, nezoufejte: bez ideálního typu lyží, dokonale upravených stop a třeba i bez použití auta je jakékoli putování (tedy nejen to po Krkonoších) poznáváním krajiny, lidí, i sebe sama jinak a to přece není špatně.

Tip na lauf v Krkonoších s využitím autobusové dopravy – délka cca 29 km (inspirovaný závodem Krkonošská 70):
Svatý Petr (bus Špindlerův Mlýn) – Pláň – Klínové boudy – Pražská bouda – Zrcadlovky – Janské Lázně (bus)