Sjezdovky vlastně pro každého

Středisko je vhodné pro všechny kategorie lyžařů od začátečníků po velmi dobré lyžaře. Tím, že velká část ledovce již bohužel roztála, klesl počet ledovcových dálnic ve prospěch morénových sjezdovek, kde se střídá jejich sklon a směr.

Středisko lze rozdělit na dvě patra - horní patro je vlastní ledovcová kotlina, kterou kdysi ledovec celou vyplňoval, a nižší patro v nadmořských výškách 2 150 až 2 750 m n. m. Tato dvě patra jsou lyžařsky spojena ve dvou bodech, jedním z nich je oblast u horního parkoviště u Gletscherrestau­rantu a druhým bodem je uměle vybudovaný lyžařský tunel přes boční hřeben oddělující obě kotliny.

V horním patře se ze sedla Karlesjoch (3 105 m n. m.) spouští červené sjezdovky s několika různými variantami, tyto dnes zcela mimo ledovec, v horní polovině svižné, níže už plošší, tam se nachází i výuková oblast s lyžařským vlekem. Ze sedla lze ale pokračovat i po modré sjezdovce na vlastní ledovec a využít ledovcovou dálnici k parkovišti.

Ze sedla Falginjoch (3 113 m n. m.) se spouští několik variant ledovcových sjezdovek, které se níže opět spojují a již mírně dojíždí k dolním stanicím lanovek u parkoviště.

Mezi těmito dvěma částmi se nachází sjezdovky kolem ledovcového vleku Fernerlift. Na západní straně kotliny se spouštějí modré sjezdovky kolem vleku Nörderjoch. Ty jsou přes svou modrou barvu docela svižné. V minulosti na ně navazovala ještě sjezdovka ze sedla Nörderschartl (3 022 m n. m.), ta ale byla po kolapsu ledovce nad ní zrušena a zda bude někdy obnovena, není známo.

Dvě perly pro náročné lyžaře

Pro náročné lyžaře má středisko dvě perly.

První z nich je černá sjezdovka Black Ibex, startující ze sedla Falginjoch, která sice není dlouhá, ale je velmi strmá. Středisko dokonce uvádí, že se jedná o nejstrmější trať v Tyrolsku. Její konec je na ledovci kde se připojuje k ostatním sjezdovkám. Bohužel nedisponuje technickým zasněžováním a její většina nevede po ledovci, takže bývá otevřena spíše v druhé polovině sezóny v závislosti na sněhových podmínkách.

Druhou perlou je nádherná černá sjezdovka Vronitunnel začínající tunelem z horní kotliny a pokračující k lanovkám v dolním patře. Trať střídá prudké padáky s mírnějšími úseky, zároveň se různě točí. Je i dostatečně široká, jedná se o lahůdku pro pokročilé lyžaře. Ve střední části má trať ještě kratší, ale ještě strmější variantu s názvem Freier Fall. Nad jezírkem Weisssee se trať spojí se sjezdovkami ze sedla Weissseejoch a končí u mezistanice sedačkové lanovky.

Do spodního patra vedou dále z oblasti horního parkoviště sjezdovky 1 a 2, které vedou většinou pospolu, modrá Murml objíždí prudší úseky, kdežto červená Kanonenrohr vede příměji. Tyto sjezdovky jsou sice užší, ale dostatečně zábavné a pokračují kolem mezistanice sedačky až do lokality Ochsenalm ke spodní stanici sedačkové lanovky kde se nachází dolní parkoviště.

Lyžařskou nabídku dolního patra doplňují červená a černá sjezdovka ze sedla Weissseejoch. Obě sjezdovky jsou dlouhé a nabízejí pěkné lyžování, končí u mezistanice sedačky a spodní stanice kabinkové lanovky. Pod úroveň těchto stanic, tj. až na Ochsenalm nelze často sjíždět na začátku a na konci sezóny.

Moderní lanovky s jednou nevýhodou

Lyžařská infrastruktura je poměrně moderní, dřívější dlouhé ledovcové vleky v horním patře nahradily lanovky. Pouze sedačková lanovka Ochsenalmbahn je staršího data, ale stále splňuje dnešní požadavky. Je opatřena ochrannými kryty a má dva úseky spojené průjezdnou mezistanicí. Na začátku a konci sezóny bývá často v provozu jen horní úsek Ochsenalmbahn II. Nabídku dolního patra ještě doplňuje nejmodernější lanovka střediska Weissseejochbahn, jedná se o rychlou a pohodlnou kabinku.

V horním patře se lanovky a vleky rozbíhají lanovky a vleky do tří směrů. Uprostřed je to větru odolná visutá lanovka typu Funifor do sedla Falginjoch. Výjezd lanovkou je sice rychlý, ale má jednu nevýhodu. Bohužel zatím postavili jen jednu větev lanovky, takže jedna kabinka jezdí nahoru i dolů. Takže hrozí čekání na příští jízdu, která se může v období nízké návštěvnosti i trochu protáhnout. Je dobré sledovat kde se aktuálně kabinka lanovky nachází a podle toho přizpůsobit příjezd do dolní stanice. V levé části se nachází lyžařský vlek Nörderjochlift, který je docela rychlý a pohodlný.

V pravé části se nachází kabinková lanovka Karlesjochbahn, což je nejvíce využívané dopravní zařízení střediska. Pod spodní třetinou trasy kabinky vede paralelně nový lyžařský vlek Sonnenlift, který plní dvě funkce. Zpřístupňuje začátečnickou zónu s Funslope a zároveň lyžaře dopraví k vjezdu do tunelu a umožní dostat se na černou sjezdovku i v situaci, kdy pro silný vítr nemůže být v provozu kabinková lanovka. Nabídku dopravních zařízení doplňuje ještě ledovcový vlek Fernerlift s délkou 600 m obsluhující přilehlou modrou sjezdovku.

Zázemí a občerstvení na jednom místě

U horního parkoviště vedle spodních stanic lanovek se nachází prostorná samoobslužná restaurace Gletscherrestau­¬rant. Ceny jsou o něco vyšší, tak jak je na rakouských ledovcích obvyklé. Restaurace je prostorná, výběr jídel bohatý (polévky, hlavní jídla, zákusky). Dá se naobědvat i za rozumnou cenu, v nabídce jsou například špecle, kterých je velká porce a z nápojů si lze vybrat místní pramenitou vodu. V objektu se nachází také pikniková část, kde se mohou lyžaři v teple a suchu převléct, případně si sníst svou vlastní svačinu a pití. Toto je k dispozici v málo střediscích. Toalety jsou prostorné a čisté.

Sněhové podmínky a počasí

Horní část střediska se nachází ve vysokohorské kotlině chráněné vysokými horami, které vévodí Weissseespitze (3 498 m n. m.) a díky tomu jsou sjezdovky chráněné před větrem a zároveň tam panuje chladné mikroklima. V době výstavby střediska byla zaplněna celá kotlina ledovcem, to už bohužel neplatí, ale i tak zde panují velmi dobré podmínky dlouho do jara. V prosinci a lednu zde na sjezdovky slunce svítí velmi málo, což zajišťuje většinou prašan na tratích. Také na jaře zůstávají sněhové podmínky velmi dobré, a to je i důvodem, že toto středisko končí sezónu v Rakousku mezi posledními.

Skipas je velmi v(ý)hodné koupit předem. Lze jej získat i „zdarma“

Kaunertaler Gletscher je nejlevnější tyrolské ledovcové středisko. Ceny jsou dynamické a při nákupu přes internet s předstihem můžete ušetřit až 30 %. Nejnižší ceny jsou začátkem prosince a v pozdním jaře kdy klesají k ceně 55 EUR. Pokud vlastníte kartu KeyCard z minulé návštěvy (může být i ze sousedního Pitztalu) tak při nákupu zadáte její číslo a můžete rovnou k lanovkám. Pouze na mýtnici je většinou potřeba se ji prokázat. Pokud kartu KeyCard nemáte tak po nákupu obdržíte e-mailem voucher, který vyměníte za skipas v automatech v obci nebo přím na mýtnici. Při zakoupení skipasu lze přidat garanci storna, kterou lze uplatnit nejpozději 5 dnů před lyžařským dnem. Záloha za KeyCard se neplatí. Karty KeyCard je typu Axess. Skipasy platí i ve středisku Fendels na začátku údolí a skipasy „2 ze 3 dnů“ a delší platí také v sousedním údolí Pitztal ve střediscích Pitztaler Gletscher a Rifflsee.

Další možností, jak ušetřit je nákup poukazu přes Skipasomat nebo v e-shopu SNOW, kde jej předplatitelé mohou získat za bonusové SNOWbony.

Vysokohorský výjezd až k ledovci a možnost parkování metr od sjezdovky

Specifikem Kaunertalu je, že do lyžařského střediska se musíte dopravit vlastním autem nebo skibusem po vysokohorské silnici Kaunertaler Gletscherstrasse. Mýtnice této ikonické silnice se nachází hned za vesnicí Feichten, lyžaři nicméně mýto neplatí. Na spodní parkoviště v lokalitě Ochsenalm (2 150 m n.m.) je potřeba vystoupat 850 výškových metrů, na horní parkoviště u Gletscherrestau­rantu (2 750 m n. m.) je to dokonce 1 450 m na délce 30 km. Scenericky je výjezd touto silnicí velmi hezký, hlavně za pěkného počasí. Silnice je většinou dostatečně široká a dobře udržovaná, jen pouze kolem přehradní nádrže Gepatschspeicher je silnice užší. Kolem přehrady jsou silničky dvě, na aktuálně otevřenou trasu vás navedou dopravní značky dle lavinové situace. Pokud napadne větší množství nového sněhu tak mohou být nutné sněhové řetězy.

Nevýhodu zdlouhavého přístupu ale vyvažují dvě výhody – odpadají ranní tlačenice v přístupových lanovkách známé z ostatních rakouských ledovců a pokud přijedete ráno zavčasu na horní parkoviště, tak můžete parkovat metr od sjezdovky, což jinde těžko zažijete. Parkoviště jsou dostatečně velká.

Nejbližší ubytovací vesničkou je Feichten. Ceny jsou na tyrolské poměry velmi příznivé

Poslední osídleným územím v Kaunertalu je vesnička Feichten, proto je ideální se ubytovat právě zde. I tak návštěvníky čeká poměrně dlouhá cesta údolím do lyžařského střediska. V případě ubytování v údolí Innu by byl dojezdový čas již dosti dlouhý.

I když vesnice Feichten je poměrně malá, tak ubytování nabízí dostatek všech cenových kategorií. Velkou výhodou je, že ceny jsou o dost nižší než v blízkosti ostatních rakouských ledovců. To platí i ve srovnání se sousedním Pitztalem. Pro příklad jsme v dubnu tohoto roku platili za 3 noci v dvojlůžkovém apartmánu 200 EUR, což je na Tyrolsko velmi dobrá cena.

Ve vesnici ale naleznete i hotelové ubytování vyššího standardu. U hlavní cesty se nachází pěkné infocentrum, kde si můžete v automatu vyzvednout skipas zakoupený přes internet, pokud nevlastníte kartičku z minulé návštěvy. Vedle infocentra se nachází menší bazén, který je pro ubytované ve Feichtenu zdarma. V blízkosti je i menší, ale dobře zásobená prodejna potravin a smíšeného zboží MPreis.

Klidná vesnička Feichten a překrásná soutěska Verpeilschlucht

Feichten je vcelku klidná vesnička, takže bujaré aprés-ski tam nenajdete.

Po lyžování se nabízí procházky po vesnici a také k překrásné soutěsce Verpeilschlucht Kaunertal, která se nachází kousek od centra obce. Na podzim a později na jaře můžete vlastní soutěsku navštívit, protože je zpřístupněna soustavou kovových schodů a nahoře naleznete i visutý most s krásným výhledem. Vstup je zpoplatněn částkou 6 eur, tato investice se ale vyplatí. Vstupenky lze koupit v internetovém obchodě nebo v automatu v centru obce. U vstupu do soutěsky je turniket, kde nasnímáte QR kód, který vám po nákupu přijde mailem. V zimním období je ale soutěska z bezpečnostních důvodu uzavřena, ale vyplatí se k ní zajít a pozorovat zamrzlý vodopád.

Na zpáteční cestě z lyžařského střediska je možné se zastavit na parkovišti Fernergries a prohlédnout si místní lezeckou oblast Klettergarten a zajištěnou cestu Holderli-Seppl-Klettersteig, případně si tuto cestu s patřičným vybavením i vylézt, pokud se na ni nenachází led. Jedná se o cestu obtížnosti B+.

Další možnou zastávkou je menší parkoviště nad hrází přehrady odkud je nádherný pohled na jezero Gepatschspeicher.

Příjezd z Česka je delší, zvláště z Moravy

Cesta do údolí je poněkud delší.

Z Čech je nejlepší trasa po dálnici kolem Mnichova, dále přes Garmisch-Partenkirchen, sedlo Fernpass, Imst s pokračováním údolím řeky Inn až do městečka Prutz, kde se odbočí do vlastního údolí Kaunertal. Výhodou této varianty je, že nepotřebujete ani rakouskou dálniční známku, úsek Imst – Prutz není dlouhý a lze využít místo dálnice souběžnou spolkovou silnici.

Z Moravy trasa většinou vede přes Salzburg a Innsbruck. Vlastní údolí Kaunertal je velmi dlouhé na což je potřeba brát zřetel při plánování ubytování.

Co se vyplatí sledovat: