Sjezdovky:
Začínali jsme na modrém sjezdu od střední stanice lanovky k údolní
stanici. Cesta vede lesním průsekem a je to místy spíše náročnější
než jednoduchá modrá. Od horní stanice lanovky si může lyžař volit více
tratí, vesměs červené, některé široké, částečně i v neupraveném
terénu (upravuje se široký pruh uprostřed), některé užší, rozmanité
délky i náročnosti.
Sněhové podmínky:
V letech 2010 a 2011 byla dosněžovaná pouze nižší část střediska
(modrá), nyní se zasněžuje i nahoře, nicméně ani na to nelze spoléhat -
v únoru 2014 některé dny nebylo středisko v provozu narozdíl od nížeji
položeného Rossfeldu. Svou roli hraje také vítr, který občas zastavuje
provoz.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Hlavní tepnu tvoří kabinková lanovka (dvojmístná gondolka) s
mezistanicí uprostřed. Od střední stanice pak část střediska obsluhují
dvě dvousedačkové a jedna čtyřsedačková lanovka a jeden vlek. V době
naší návštěvy nebyl vlek v provozu, ani horní dvousedačková lanovka.
Zalidněnost:
Středisko je ve srovnání s ostatními v oblasti Berchtesgadener Land
poměrně zalidněné - je největší, nejvýše položené, takže není
divu.
Občerstvení a aprés-ski:
Na horní stanici lanovky je lyžařská restaurace s terasou, zajímavěji
se však lyžař může občerstvit u dolní stanice lanovky, kde je restaurací
více, případně v městečku Schönau, které ke středisku přiléhá a
stojí za procházku. Lákadlem je také plavba z Schönau po jezeře Königsee,
kterou je možno vykonat, pokud není jezero zamrzlé (v roce 2010 bylo, 2011 a
2014 však nikoli).
Doprava do střediska a parkování:
Z Berchtesgadenu do Schönau, kde je odbočka na parkoviště. Nelze minout -
v Schönau cesta končí, dál se dá jet jen na lodi (dokonce ani pěšky to
nejde). Parkoviště je velmi rozlehlé a placené.