Sjezdovky:
Filipovice disponují v podstatě třemi sjezdovkami. Hlavní, asi
kilometrová červená vede přímo dolů podél lanovky. Kromě dvou menších
hangů se nese spíše v modrém sklonu, ale je dostatečně široká i pro
carving a nikde nemá vyloženě nudnou pasáž (co taky na jednom kilometru...)
V horní části se od ní odpojuje modrá, která podle mapy jde obloukem lesem
- v době návštěvy ale byla zavřená a z pod sněhu koukala tráva, což mě
odradilo od vyzkoušení :)
Nad parkovištěm je pak ještě vlek s kratší 350m sjezdovkou, zřejmě také
zavřený.
Na červené sjezdovce a na malém vleku nad parkovištěm se nabízí i
večerní lyžování.
Sněhové podmínky:
V době návštěvy byly poměrně silné mrazy, takže se zasněžovalo, jak
to šlo. Děla ale nebyla namířena přímo na funkční sjezdovku, takže
nebylo nutné kličkovat mezi namrzajícími technickými vánicemi.
K tomu mírně sněžil i přírodní sníh, takže se nelyžovalo jen na
technickém. Na sjezdovce bylo sněhu dost, pod ní je zjevně travnatá louka,
takže pokud ze sněhu něco vykukovalo, byla to jen tráva. Narozdíl od
Karlova den předtím se na sjezdovce neválel štěrk, i když sněhu bylo jen
pár desítek cm.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku je jedna dvousedačka s rozjezdovým pásem, která je nahoře
poměrně rychle. Je to už starší kousek, takže kdo při výstupu zaváhá,
může dostat ránu zezadu a vůbec všechno působí trochu historicky - ale na
druhou stranu jsem neviděl, že by za ty tři hodiny lyžování stála z
jiných důvodů než spadlí lyžaři a snowboardisti (myšleno samozřejmě ve
stanici).
Podél lanovky vede kousek nad polovinu sjezdovky i kotva, toho času
odstavená. Nad parkovištěm je pak ještě další krátký oddělený
vlek.
Zalidněnost:
Lidí bylo více, než jsem čekal, ale bylo to únosné. Před obědem byla
lanovka pohodlně bez front, po obědě byly fronty kolem 5 až 10 minut. Na
druhou stranu je ale nižší přepravní kapacita výhodou, protože na
sjezdovce se dalo i při plném vytížení pohodlně lyžovat. Nakonec jsem byl
i rád za to, že nejede paralelní kotvový vlek.
Až se naplno rozjedou větší střediska, počítám, že by mohlo lidí ubýt
- v době návštěvy bylo Červenohorské sedlo zavřené a v Koutech se
jezdilo jen U Vrtulí.
Občerstvení a aprés-ski:
U spodní stanice je pěkné bistro s dobrými cenami. Bohužel při
návštěvě se zrovna zaučovala nová obsluha a čekací časy se šplhaly do
závratných výšin. Podél cesty na parkoviště je pak ještě velký stan,
kde se také dalo sednout, ten jsme ale nenavštívili.
Doprava do střediska a parkování:
Středisko je hned u silnice první třídy č. 44 z Jeseníku do Šumperka,
té samé, kde jsou i Kouty a Červenohorské sedlo, takže by neměl být
problém se k němu dostat i za horších podmínek. Parkoviště mi přišlo
poměrně malé, na druhou stranu vzhledem ke kapacitě sedačkové lanovky je
asi odpovídající.
Pokud pojedete směrem od Rýmařova, vemte do úvahy, že silnice 450 mezi
Karlovou Studánkou a Vidly se nejspíš ani nepluhuje, o posypu nemluvě. 451
od Vrbna pod Pradědem byla v pohodě.