Sjezdovky:
Sonnenkopf má dvě části - výukovou a rodinnou na Riedkopfu a pak pro
náročnější lyžaře jeden velký horský kotel (převýšení přes 500 m)
s kamennými muldami a prohlubněmi, jimiž prochází necelých deset variant
neuvěřitelně členitých, hlavně červených sjezdovek. Terén je přitom
– z pohledu sjezdovkového lyžaře – hříšně nevyužitý. Sjezdovky jsou
úzké nebo tak akorát široké, nejvíce prostoru proto zbývá pro
freeridery, ale při zdejší návštěvnosti to vlastně ani tak nevadí.
Sněhové podmínky:
Na Sonnenkopfu se nezasněžuje, což je dnes i v alpském měřítku
ojedinělý jev – přírodní sníh ve vrstvě „tak akorát“ ležel na
všech sjezdovkách, jen na černé „desítce“ a dojezdu do údolí na pár
místech vyhrabaná hlína či drobné kamínky. Díky minimálnímu provozu
vydržely sjezdovky rovné a nezorané prakticky celý den
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí, prakticky od dálnice, stoupá prostorná kabinka. Ve výukovém
areálu jsou vleky a pomalá 4sedačka, v hlavním areálu pak expresní
4sedačka a dvě navazující pomalé 2sedačky. Nejvíce variant tratí se ale
dá "točit" podél oné rychlé 4sedačky.
Zalidněnost:
Dalo by se říct, že žádná, nebýt lyžařských kurzů, které se
nárazově prohnaly prakticky všemi sjezdovkami.
Občerstvení a aprés-ski:
Velká samoobslužná restaurace stojí na centrálním místě přímo u
horní stanice kabinky, přičemž kdo spěchá, může využít zdejší malé
bufetové „okénko“. Na Riedkopfu je moderní prosklený bar s terasou.
Doprava do střediska a parkování:
Sonnenkopf je vstupní bránou Arlbergu při cestě od Bregenzu a Bludenzu (z
Prahy necelých 6 hodin). Parkoviště u kabinkové lanovky na dně údolí v
Klösterle je zdarma.