Klösterle - Sonnenkopf - lyžování
Sonnenkopf je vlastně jeden velký horský kotel s kamennými muldami a prohlubněmi, jimiž prochází ani ne deset variant až neuvěřitelně členitých sjezdovek. Kotlina má typický tvar se strmějšími okraji a plošším dnem, jenže dno je jakoby propadlé, takže čím níže, tím se svahy strměji a strměji řítí do údolí. Terén je přitom – z pohledu sjezdovkového lyžaře – hříšně nevyužitý – sjezdovky jsou úzké nebo tak akorát široké, ovšem při zdejší malé návštěvnosti to ani tak nevadí. Páteřní modrá „hřebenovka“ je jedinou opravdu pohodovou a prostornou sjezdovkou, všechny ostatní varianty dříve či později „skočí“ dovnitř kotliny a tam se vlní, zatáčejí a propadají. Sonnenkopf se profiluje jako rodinné středisko, a má tedy i přívětivé lyžařské území – hned od horní stanice kabinky jsou dostupné přehledné a mírné louky s kotvami a jednou 4sedačkou, která kromě modré tratě nabídne i červený slalomák. Do údolí se sbíhá užší, modře značená cesta, která má i překvapivě dost kratších „lyžařských“ a spíš pročervenalých pasáží.
Hlavní část areálu na Glattingratu obsáhnou tři lanovky – expresní 4sedačka a dvě pomalé 2sedačky. Nejvyužívanější je přirozeně expresní 4sedačka Obermuri, a to jednak kvůli rychlosti a pohodlí, ale hlavně k ní z hřebene přitéká hned pět sjezdovek – široká modrá „hřebenovka“, z níž se oddělují užší, ale hravé červené varianty, jež se všechny nakonec sejdou na mírné dojezdové cestě. Dvě dvousedačky tvoří nejvzdálenější osu lanovek s ještě komornějším provozem a v podstatě jedinou červenou sjezdovkou – v horním patře přímou, zvlněnou terénními zlomy a postupně se zmírňující. Od mezistanice dolů se pak trať prosmýká kolem skalek, kličkuje a propadá se, až se nakonec schová do lesa, kde končí u nástupní stanice „spodní“ dvousedačky – ani na chvíli nedovolí „vypnout“ pozornost. Od nástupu na 4sedačku Obermuri se můžete k 2sedačce Obermoos „zřítit“ také po úzké, přímé a černočerné direttissimě – na jejím startu můžete mít pochybnosti, jestli nejde spíš o propast.