Sjezdovky:
Sjezdovky žádný posun. Asi kilometrová páteřní červená trať
Macháček - dvojí se do dvou ramen, kolem ní modrá Turistická. Areál
ještě disponuje pěknými cvičnými svahy. Značení se zlepšilo, to ovšem
nažene snowboarďáky na tzv. Děčíňák, kde jde spíše o jízdu na
borůvčí a všelikém podrostu. Nesmyslně uzavřená trať Slalomák - vždy
ho vysněžit uměli, dnes by ho stačilo přejet rolbou, jen chtít.
Sněhové podmínky:
Jak jsem jednou prohlásil - na Telnici je sněhu škoda. Mám zkušenosti,
že na 15-20 cm jsem si tam zalyžoval lépe, než když hlásají půl metr -
moc často ho tam nemaj, tak rolbař asi neví co sním. Tristní podmínky na
oficiálně otevřené trati Turistická (foto), ale i jinde spousta kamenů.
Část sjezdovky Buben děsivě zrolbovaná - jen prostředek, a to ještě
špatně.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedna dvojsedačka je nespasí, byť je rychlá (se zpomalením) a obsluha
dělá, co může, aby nikdo nejel sám. Hned vedle stojí starý poma vlek na
Slalomák, na kterém bůhví proč nemají navěšené závěsy (Slalomák
letos asi nepojede i při 3 metrech sněhu). Další stařičkou kotvu, tzv.
pětistovku, podřízli už před lety - o víkendech vždy pěkně vykrývala
část kapacit.
Zalidněnost:
No a to byla třešinka na shnilém dortu. Byla neděle, beru. Kolem jsou
velká města, beru. Fronta na LD sahala k pokladnám a byla na dobrých 20
minut. Právě v tento den má být v nabídce celá kapacita areálu a pekelně
chyběla výše popsaná zařízení.
Občerstvení a aprés-ski:
Nemohu posoudit, na horní stanici jsme využili stolu venku a občerstvili
se z vlastního.
Doprava do střediska a parkování:
Přes obec Telnice po slušné údolní silničce. Parkování zdarma. Odjezd
z areálu byl také v duchu fronty - zaparkovaná auta se nedalo objet.