Telnice aktuální report z 23.02.2019

Sjezdovky:

Už nějaký ten týden jsem na webu areálu vyhlížel otevření černé sjezdovky Slalomák, abych si mohl prohlédnout celý areál se vším všudy. Ale vzdal jsem to a udělal jsem dobře - i když svah v noci i přes den zasněžovala sněžná děla, horní část je sněhu prosta a spodní se může chlubit jen nevysokou pokrývkou. Jinak ale sklon svahu vypadá zajímavě a určitě sem ještě zajedu, až se ho podaří otevřít.
Prvním zklamáním po výjezdu nahoru byla absence sjezdovky č. 9 Děčíňák, která je ve skutečnosti jen neupraveným svahem pro freeride. Těžko říct, jestli však možnost jeho absolvování vůbec někdy nastane, i přes velké sněhové příděly letošní zimy se areál potýká s nedostatkem sněhu a ze svahu trčí pařezy. Pro bezpečný sjezd je tak potřeba odhadem nejméně metr přírodního sněhu.
Modrá sjezdovka č. 4 je v první čtvrtině spíše jen širší cestou na šířku 2 roleb, která moc odvážné svezení neumožní (přestože sklon je místy červený).
Jediné pořádně dlouhé a relativně široké svezení tak poskytuje sjezdovka č. 2, která se ve spodní části dělí na dvě varianty, aby se po cca 300 metrech opět spojila. I její šířka by ale se dala řadit bohužel spíš k podprůměru. Jinak je sklon kromě počátku a dojezdu relativně sportovní a čistě červený.
Mezi jednotlivými sjezdovkami lze traverzovat zeleně značenými cestami č. 5 a 12, které mají mírný sklon a šířku na jednu rolbu.
Na samém okraji areálu se pak nachází dvě varianty sjezdovky č. 6 obsluhované kotvou, které se pyšní suverénně největší šířkou a příjemným modročerveným sklonem. Negativem je ale zas jejich malá délka. Vzdálenější varianta svahu se snowparkem bohužel navíc nebyla upravena a povrch byl tvrdý a zmrzlý.
Dětský areál u dojezdu je v mírném svahu, stejně jako samotný dojezd k LD. Dobruslovat se naštěstí nemusí.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky v areálu nejsou ideální. Otevření hlavního svahu č. 2 a tedy i LD bylo dokonce závislé na umělém zasněžování a podařilo se asi až před 3 až 4 týdny. Na svazích jinak leží okolo půl metru sněhu, na nejvzdálenější sjezdovce č. 6 především přírodního, na ostatních hlavně technického. Na přejezdových cestách ale leckde již vykukuje tráva nebo bahno, případně jsou pokryté čistým ledem.
Nepříjemné bylo i to, že areál i v průběhu dopoledne (cca do 13 hod.) zasněžoval a 2 děla chrlila sníh i na otevřené sjezdovky. Díky malému zalidnění ale naštěstí takřka žádné muldy nebyly a místy se jednalo dokonce o takový příjemný technický prašan.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovka pro mě byla velkým překvapením. Po příjezdu do areálu jsem viděl starou dvousedačku a nečekal jsem tak nic světoborného. Světe div se, stará dvousedačka je odpojitelná a jezdí opravdu rychle. V mnohém si nezadá s moderními šestisedačkami. Výjezd a rychlý sjezd po sjezdovce č. 2 se dá dohromady zvládnout za zhruba 7 minut, což je opravdu paráda a na Monínci můžou závidět.
Vlek u slalomového svahu nebyl kvůli nedostatku sněhu v provozu a do dětského světa s pomou a zřejmě ještě nějakým krátkým vlekem jsem nezavítal.
Jediným dalším zařízením je tak kotva u sjezdovky č. 6, která jezdí solidní rychlostí.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla v areálu střední, a to zároveň znamená maximální únosná. Úzké sjezdovky by měli s pojmutím více návštěvníků problém a stejně by se asi dalo hovořit o přepravních zařízeních. Díky bohu, že je areál neznámý a relativně slušně si tu zajezdíte i o víkendu.
Fronta na LD byla cca do 4 minut, po 14:30 takřka žádná, na kotvě ještě o polovinu kratší. Na sjezdovkách se pak lyžaři dobře rozptýlili a malá šířka tolik nevadila.

Občerstvení a aprés-ski:

Vyzkoušeli jsme občerstvení na Bubnu, nacházející se u rozdělení sjezdovek 2 a 3. Jedná se zároveň o jediné občerstvení na svazích, kde je možné se skrýt i dovnitř. Další možností je pak zřejmě hotel u parkoviště pod areálem. Zelňačka byla dobrá, i když v plastovém talířku, klobása také. Výběr tu je relativně široký a ceny nižší. Po lyžování jsme zkusili ještě vařenou kukuřici v občerstvení u pokladen, jež se dá možná považovat za jediné místní aprés-ski.
Stánků se nachází u sjezdovek asi 5, u kotvy naleznete třeba jeden zaměřený pouze na čerstvou pizzu.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava do střediska je jedním z hlavních plusů, skoro celá cesta z Prahy vede po dálnici D8, sjede se hned za Ústím a pak již zbývá doslova pár kilometrů po silnici. Nejprve se jedná o hlavní, poslední cca 3 kilometry pak vedou po vedlejší silnici plné serpentin, která může v zimě působit řidičům problémy. Nyní na byly ale už jen asi 3 ostrůvky ledu a jinak nic.
V areálu je hlavní parkoviště i silnice bohužel pokryta ledem. Po 10. hodině na něm navíc nebylo volné místo a tak jsme se museli po namrzlé silnici vydat kousek výš a zaparkovat ve vzdálenosti cca 200 metrů od sjezdovky. To je stále velmi dobré a míst je zde také dostatek, velkým problémem byl ale přítomný led. Ten způsoboval smyky vozidel i pády kolemjdoucích. Když jsme na něm zaparkovali, pod autem dokonce prasknul a to se asi o 10 cm propadlo do bahna, takže jsme museli vyjíždět za mohutného tlačení.