Sjezdovky:
Zprovozněné – upravené jsou všechny tři sjezdovky, tedy dvě
červené, které jsou dlouhé 500 m, a modrá, vedoucí lesem, je o kousek
delší.
Sněhové podmínky:
Na prostřední sjezdovce je dostatečný podklad z technického sněhu +
vrchní vrstva přírodního, na webu je uvedeno až 50 cm, což místy být
může. Přesto je sjezdovka místy taková hrbolatá, člověk musí být
stále ve střehu. Druhou červenou jsem jela jen jednou, sníh mi tam připadal
dost přemrzlý a byl tam hodně ledovatý dojezd. Jinak má pro mě o trochu
lepší profil. Modrou jsme jeli dvakrát, vysněžený byl jen vršek, na
zbytku byl jen přírodní sníh a místy byla vyježděná na hlínu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu jezdí jednomístný vlek s tyčkami. Tentokrát je obsluha
podávala všem, za to přidávám hvězdičku v hodnocení. Dětský
provázkový vlek je v provozu. Noční lyžování do 20 hod. také.
Zalidněnost:
Na pátek přiměřená. Jezdilo se bez front. Tři, čtyři lidi před
turniketem.
Občerstvení a aprés-ski:
Báječný bufet. Párek v rohlíku za dvacku, polévka 35 Kč (byla
gulášová, kdybysme neměli doma připravenou večeři, klidně bych si ji
dala, vypadala báječně), syn si dal za 25 Kč horkou čokoládu a dostal
obrovský hrnek! On tam stejně nejezdí kvůli lyžování, ale jen kvůli
bufetu. Myslí zde i na malé děti, je tu velká tabule na malování a spousta
hraček. Našemu puboši stačí, že je tu wifina.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta na Kozákov bývá vždy trochu dobrodružství. Ale už jsem si zvykla
a serpentýny mě tady začínají dokonce bavit. Na malém spodním parkovišti
jsme chytli předposlední místo, dá se parkovat ale i na příjezdové
cestě, a když je plno dole, je možnost vyjet k horní stanici vleku a
parkovat zde na louce nebo na oficiálním parkovišti u rozhledny.