Sjezdovky:
Přestože je v areálu velký výběr sjezdovek, po již zmíněné oblevě
přišly některé o dost sněhu, a tak nešlo jezdit například po naší
oblíbené Superturistické ve spodní části a po Prdecké magistrále. Také
byl mimo provoz Potůček. Ostatní, které jsou uměle vysněžovány, byly
upraveny na jedničku, lehce přimrzlé a tudíž rychlé. Do 11 hodin jsme
jezdili po modré turistické a pak jsme se přesunuli na Víťovu, která
vydržela v solidním stavu do zhruba půl jedné, kdy jsme skončili a
přesunuli se na běžky. Ještě byla v provozu Jindrovka I a II (ale pro nás
je moc prudká) a také krátká Johanka.
Sněhové podmínky:
Sněhu od naší poslední návštěvy bohužel dost ubylo. Ten, který na
vysněžovaných sjezdovkách zbyl, byl po ránu pevný, rychlý, později se
měnil na sypkou strukturu. Ale do půl jedné vydržely celkem slušné
podmínky. Už jsem tu lyžovali na mnohem horším. Ráno to vypadalo, že se
roztrhá oblačnost a bude dokonce azuro, bohužel to bylo jen dočasné, pak
zůstalo pod mrakem, ale možná nakonec bylo lepší, když sluníčko zůstalo
schované a prosvítalo jen sporadicky – jedná se o jižní svahy a
sluneční paprsky by kvalitu sněhu jen zhoršily.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byly všechny vleky, od lanovky na Pizáru, přes rychlopomu a
kotvu v obecní části, tak i krátké vleky. Znovu musím zkritizovat
sociální zařízení – určitě by areál zasloužil modernizaci a
rozšíření. Fronta na WC v budově u spodní stanice obecních vleků mě
donutila slézt svah a dojít do mobilní budky, která stojí poměrně
nesmyslně na placeném parkovišti. V přezkáčích jsem se tak znova musela
vydrápat po rozbahněném svahu zpátky. Za tento stále přetrvávající
nedostatek musím prostě ubrat hvězdičku v hodnocení.
Zalidněnost:
Na to, že začaly pololetní prázdniny, byla zalidněnost menší, než
jsme očekávali. Fronta se začala tvořit až před jedenáctou na sedačce,
na rychlopomě minimální, na kotvě žádná.
Občerstvení a aprés-ski:
Tradičně si dáváme polévku v Hermíně, tentokrát měli bramboračku.
Na druhou pauzu chodíme do bufetu u obecních vleků, tady je také široký
výběr občerstvení, od párků, guláše, špagety, přes různá smažená
jídla – hranolky, bramboráčky.... A jako sladkou tečku mají vafle s
čokoládou. Můžete zde sedět jak vevnitř, tak venku a jídlo si objednat
přes okénko. Další venkovní bufet je u horní stanice, tady mají dobré
domácí bramboráky, nějaký bufet jsem zahlédla i u krátké sjezdovky
Johanky. Další dvě venkovní občerstvení jsou i před Hermínou.
Doprava do střediska a parkování:
Tentokrát se cesta do Pasek obešla bez žádných dopravních kalamit,
které se nám tady občas stávají. Na silnici žádný sníh neležel a
páteční řidiči jeli celkem svižně. Na horní neplacené parkoviště na
Pizáru jsme tedy dorazili mezi prvními nedočkavci. Parkovat se samozřejmě
dá i a spodním obecním parkovišti. Kdo přijíždí na odpoledne, může
zkusit na horní parkoviště dojet, spousta lidí odsud po obědě odjíždí,
a tak se tady uvolňují místa.