Sjezdovky:
V provozu bylo vše, trochu nešťastně byly zrovna na sobotu naplánovány
závody LEKI Cupu na zdejší nejprudší sjezdovce pod LD Pizár, která tak
byla asi do 15 hodin veřejnosti uzavřena. V oblibě ji ale stejně moc nemám,
takže naprostou většinu času jsem brázdil sklonem i šíří ideální a
zdejší nejlepší červenou č. 3 pod LD Paseky. Carvovat se dá pohodlně po
celé její délce a díky extrémní šíři svahu si lze zvolit i různě
zvlněné stopy - vpravo pod LD nejvíce narovnaný terén, vlevo s lehčími
terénními zlomy.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly excelentní, takové se na našich horách zažijí
bohužel zřídkakdy, jinak zkrátka takový rakouský standard. Slunce, modrá
obloha, teplota přes den jen těsně nad nulou, skvěle utažený prašan na
svahu, žádné kameny, muldy ani led. Výšku si netroufám odhadnout, ale
limitní to již není, zpravidla šlo lyžovat i mimo upravený terén
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde je vše při starém, komfortní a rychlá odpojitelná LD Paseky jezdí
bez problémů, LD Pizár neodpojitelná, ale i tak jezdící obstojnou
rychlostí i díky rozjezdovému pásu. Zdejší široké svahy by klidně
další lanovku snesly. Zázemí stále trochu spartánské, což je daní za
zdejší ceny - bez problémů. Nový je zřejmě zastřešený příchod po
schodech z parkoviště P1 ke kase.
Zalidněnost:
Absolutní maximum, a těžko říci, zda jsem někdy v delší frontě na
lyžích čekal.
Ovšem po první jízdě a čekání neuvěřitelných 35
minut se začaly věci dávat poměrně rychle do pohybu. Všude okolo padaly
výrazy jako "v sobotu na hory už nikdy", "příště jedeme, až bude
sněžit" a podobně, a demotivace byla zřejmě tak velká, že
návštěvníků začalo po 12., a zejména pak 13. hodině ubývat, až se
čekalo postupně 10, 5, a po 14. hodině ještě méně minut. Holt když u
nás stále plátí kult být na sjezdovce jako první, nelze si pak užívat
odpoledních volných svahů.
A dnes navíc na širokých freeridových lyžích
absolutně bez kompromisů, mohl jsem bez obav vzít klidně úzké Redstery a
až do zavíračky to na nich zde pilovat.
Obrovskou výhodou zde nakonec byla právě kapacita lanovek, protože
lhostejně jak dlouho člověk dole počkal, na sjezdovky chrlily stále stejně
omezený počet lyžařů, což na širokých svazích vedlo k nízké
zalidněnosti a lyžování bez omezení.
Další výhodou je pak nepochopitelné zdejší specifikum, kdy větší
část lyžařů raději využívá kratší a neodpojitelné LD Pizár, kde
tím pádem byla fronta opticky ještě větší.
Občerstvení a aprés-ski:
Na to dneska opravdu čas nebyl, naštěstí pro většinu ostatních
lyžařů ano, a tak si odpoledne třeba raději užívali opalování na
některé ze zahrádek či teras zdejších podniků. Já zavítal hladový až
po 16. hodině do bistra Oáza na vrcholu, kde na mě čekal poslední
bramborák za 50,-. Lidí zde bylo stále dost, nabídka standardní - pivo,
čaj, horké nápoje, guláš, párky, smažák, kyselo, sušenky. Ceny OK, ale
nízké spíš ne. Žilo to zde všude, kde se dnes vařilo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska v pořádku, silnice před areálem klasicky tankodrom
s ledem a sněhem, ale asi jeden z lepších stavů, co jsem zde zažil. Zde
platí příjezd na parking v duchu "jeď, dokud můžeš", jelikož led zde
bývá všudypřítomný, a tak jsem se ani neohlížel a objížděl všechny
tápající a marně hledající místo na již od silnice beznadějně plném
parkovišti P1. Jenže světe div se, stav silnice se spolu se stoupáním
zlepšoval, takže se dalo i zastavit a rozjet - úprava v těchto místech byla
tentokrát dobrá. Místo jsem okolo jedenácté našel na parkovišti asi 200
metrů nad garážemi, tedy žádná tragédie. Doprava ze střediska již o
dost horší, zákonitě sem dnes zamířili i ti, kteří se asi se sněhem
ještě nesetkali, a tak jeden z řidičů na ledovaté silnici z reálu zaplul
do příkopu a celou ji zablokoval. Vydal jsem se na místo a spolu s asi deseti
dalšími řidiči a obětavým řidičem se čtyřkolkou v protisměru se nám
ho podařilo zanedlouho vyprostit. Kolona zde byla ale obrovská, a tak jsme v
ní jeli skoro až na dálnici do Turnova.