Sjezdovky:
Otevřeno je zde vše kromě Prdecké magistrály, která je ještě
sjízdná, ale místy jsou fleky bahna a trávy, takže nejde o žádný
zážitek.
Sněhové podmínky:
Jinak jsou sjezdovky pokryté dostatečnou vrstvou sněhu, bahno a tráva
pouze okolo nich. Úprava i sníh parádní, a to po celý den. Skvěle se dalo
carvovat až do zavíračky i na jinak nejnáchylnější Jindrovce, kde se
nevytvořily muldy za celou dobu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Stále stejné, LD Pizár jsme ani nejeli, delší a odpojitelná LD jezdila
spolehlivě a bez zastavování. Toalety v kiosku u nástupu jsou zde archivní,
ale to je známá věc. 
Zalidněnost:
Zalidněnost byla naprosto maximální, fronty u odpojitelné LD cca 30
metrů, u LD Pizár to bylo klasicky nepochopitelně ještě horší.
Když si
člověk našel ale správný "proud", dařilo se ve frontě trávit zhruba 10
minut, což za jinak skvělou lyžovačku stálo. Ani po 14. hodině se fronta
příliš nezmenšovala, i v 15:45 se ještě nějaké 2-3 minuty čekalo. Na
svazích ale tradičně bezproblémově poloprázdno - výhoda nízké kapacity
čtyřsedačky. Například na Jindrovce jsem jel většinou úplně sám.
Občerstvení a aprés-ski:
V pivovaru Prdek i u Hermíny se stále nenaučili brát karty, takže
smůla. Naopak palec nahoru za "domácké" bistro u Šotka, kde nemají problém
s příjmem plateb přes QR kód. My se nakonec ale občerstvili v kiosku u
nástupu na LD, kde lze platit kartou a výběr je trochu větší. Smažák,
hranolky a tatarka za 180 korun, na čepu Bernard. Místo na prosluněné terase
se stoly se dalo najít v pohodě.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy bezproblémová, ani nebyl moc velký provoz. Místní
komunikace dokonce již skoro bez sněhu, pokrývaly je jen tu a tam zmrazky -
sjízdnost bez obtíží. Místa se dala najít i na hlavním parkovišti, my
ale popojeli výše k parkovišti P3, odkud se dá pokračovat rovnou na
lyžích, nebo si je v autě i rychle v průběhu měnit. (To ale nebylo
potřeba a na úzkých Redsterech jsem si nakonec užil celý den.)