Sjezdovky:
Stejně jako minule, nešlo jezdit po dlouhé Prdecké magistrále, která je
zcela závislá na přírodním sněhu, dále nebyl upraven Potůček, i když
zde jsme několik odvážlivců viděli projet, a po spodní části
Superturistické, kde sice nějaký sníh byl, ale na úpravu to zřejmě
nestačilo.
Sněhové podmínky:
Prvních pár jízd po osmé hodině bylo velmi pěkných a upravená
Turistická sjezdovka se tvářila perfektně a nezáludně. Když jsem někdy
po deváté hodině najela na ledovou plotnu, která se ukázala pod odhrnutou
vrstvičkou sněhu (v týdnu napadlo zhruba 5 cm), zbystřila jsem. Začala jsem
tudíž jezdit trochu obezřetelněji. Horších míst, kde bylo potřeba
otestovat dobře nabroušené hrany, začalo přibývat. Stejně tak i lidí. Po
půl jedenácté, kdy se začala tvořit větší fronta, jsme se tedy
přesunuli do obecní části na naši oblíbenou Víťovu sjezdovku. Tam nás
čekalo nepříjemné překvapení. V podstatě celá sjezdovka byla jedna
ledová plotna vedle druhé. Na nějaký carvingový styl, který se tady dá
běžně krásně potrénovat, bylo potřeba pro dnešek zapomenout a jediným
cílem bylo „sjet a přežít“. Po pár jízdách bez úhony a po další
občerstvovací pauze jsme se rozhodli neprodlužovat naše trápení a ve 12
hodin jsme skončili s lyžováním a přesunuli jsme se na běžky, které
prozíravě vozíme vždy s sebou. Přestože jsme moc nedoufali, že to na nich
bude lepší – bylo. Tak o 300 %. Od minula ta malá vrstvička napadeného
sněhu překryla totálně zledovatělou cestu k restauraci Hvězda a ostatní
trasy uprostřed lesa už byly naprosto perfektní. Navíc bylo hezké počasí,
oblačno, sem tam sluníčko a nefoukal vítr.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vleky byly v provozu všechny, ráno jsme jezdili na sedačce na Pizáru, pak
jsme využívali rychlopomu. V areálu je vše potřebné zázemí, půjčovny,
školičky. Slabší je sociální zařízení. Za naprosto nevhodně
umístěné považuji mobilní WC na obecním parkovišti. Mělo by stát
určitě blíž k vlekům.
Zalidněnost:
Taková běžná, sobotní. Na sedačce se tvořily od půl jedenácté
fronty, tentokrát i také proto, že Víťova sjezdovka byla pro některé
slabší jedince nepoužitelná. My jsme ze dvou možností, ato buď stát ve
frontě na Pizáru, nebo se přizabít na Víťově, riskli to druhé.
Občerstvení a aprés-ski:
Náladu nám vylepšila čočková polévka na Hermíně a bramboráčky v
bufetu u spodní stanice obecní kotvy. Sladkou tečku jsme si dali při
běžkařské výpravě na Turnovské chatě (lívanečky s ostružinami a
šlehačkou).
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do Pasek bývá hodně dobrodružná, tentokrát byla ale silnice holá
až do střediska. Z Plav se klikatí úzká silnička plná serpentin a děr a
poslední cca 2km úsek je opravdu „hard core“. Tedy, když je ta pravá
zima. Dnes OK. Spodní parkoviště 50,- (což považuji za přežitek), horní
zdarma. Pokud přijíždíte kolem 12. hodiny, už tu klidně můžete najít
místo, protože někteří odjíždí dřív. Jako kupříkladu my.