Sjezdovky:
Z celkových 10,5 km sjezdovek byla v provozu zhruba polovina. Na
sjezdovkách bez umělého zasněžování se letos dalo jezdit jen několik
dnů.
Sněhové podmínky:
V úterý napadlo asi 7 cm nového sněhu. Nechtěli jsme čekat až do
víkendu a naplánovali jsme vyrazit hned ve středu, abychom si užili
prašanu, ale nakonec zvítězila touha po zmiňovaném sluníčku, které
slibovala předpověď na čtvrtek, a tak jsme pohrdli středeční zataženou
oblohou a lyžovačku odložili o den. Brzy ráno jsme po prvních jízdách
zažívali naprostou euforii, dokonce jsme byli odhodlaní jezdit celý den.
Sjezdovky byly nažehlené na dokonalý manšestr. Nejdřív jsme jezdili po
modré Turistické, jak jsme zvyklí, a pak jsme se těsně před půl desátou
přesunuli na Víťovu. Tam nám už po první jízdě bylo jasné, že ta idyla
nebude mít dlouhé trvání. Snažili jsme se jezdit v jednom kuse až do 10
hodin, kdy už jsme po dvou hodinách nepřetržitého lyžování dostali hlad
a žízeň. Potom už to žádná velká hitparáda nebyla, sníh se začínal
jízdu od jízdy víc a víc nahrnovat. Rozhodli jsme se dojezdit do 12 hod. a
pak jsme zvolili opět běžky jako vysvobození ze sluníčkového pekla. Ale i
tak dobrý. Krásné dopoledne. Za skipasy jsme dali jen 390 Kč za oba,
protože jsme využili březnový kupon 1+1 ze SNOW, a tak nebylo čeho litovat.
Pro srovnání - v Javorníku u Liberce stojí 2 hodiny 220 Kč.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jedna čtyřsedačka - nezdá se mi, že by jezdila nějak extra pomalu, jak
tady někdo psal. Kdo chce rychlý výjezd nahoru, může zvolit rychlou pomu.
Syn na ní jezdí moc rád. Hlavně aby místo ní v budoucnu nepostavili
nějakou obludnou sedačku. Souběžně s pomou jezdí kotva, v areálu jsou i
krátké vleky pro děti. Školičky, půjčovny, WC. Za jejich modernizaci se
stále přimlouvám. Ale v mobilních budkách je aspoň teplo.
Zalidněnost:
Středisko si díky své vlídné cenové politice nemůže na nezájem
lyžařů ani na konci sezony stěžovat. Paseky má spousta lidí rádo jako
my. Pokud si areál zachová tento trend, který je na dnešní dobu opravdu
nevídaný, budeme se sem stále rádi vracet. Kdysi jsme jezdívali do
Černého Dolu. Od dob, kdy se však stal součástí megakomplexu Černá Hora
– Pec, jezdit jsme tam přestali vzhledem k naprosto nepřijatelným
cenám.
Občerstvení a aprés-ski:
Ani tentokrát se na Hermíně netrefili s polévkami do naší chutě –
kulajda a rajská. Navštívili jsme proto spodní bufet u kotvy, kde jsme si
dali bramboráčky. Na běžkách potom lívanečky s borůvkami na chatě
Hvězda.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava tam až na parkoviště u Hermíny bez problémů. Cesta zpět –
problém. Respektive, cesta z běžek. Na silnici z Rejdic, kam přejíždíme,
ležel na silnici uježděný mokrý sníh, který se tvářil neškodně. A
najednou si začalo auto jezdit doprava, doleva, brzda až na podlaze a nic!
Fuj, to nebylo pěkný...