Sjezdovky:
Otevřené jsou obě červené Jindrovky pod sedačkou, červená Víťova,
modrá Turistická a dětská Johanka. Do deseti hodin jsme vydrželi na
Turistické, jednou jsme sjeli Jindrovku, a když se na sedačce začaly dělat
fronty, přesunuli jsme se na pěknou Víťovu. Ta zdaleka nebyla dnes tak
pěkná.
Sněhové podmínky:
Po sněžení v úterý jsme si mysleli, že by sněhové podmínky mohly
být solidní. Bohužel už při první jízdě bylo jasné, že na prašanu to
dneska nebude. Tvrdý, zmrzlý podklad pocukrovaný technickou krupicí. To
nebude dobrý... A nebylo. Každou jízdou se vrstvička odhrnovala víc a víc.
Také lyžařů bylo víc a víc. Když se u turniketů před desátou začala
tvořit větší fronta, nadešel čas na přesun na Víťovu, po které se za
ideálních podmínek dají vykrajovat krásné carvingové oblouky. To však
dneska moc nešlo. Sjezdovka byla hodně zmrzlá a na spousta místech se
objevily ledové plotny. Sjetí této sjezdovky bylo spíše takové „kdo
přežije“. Ale vrátit se zpátky a trávit čas ve frontách? Nakonec jsme
tu zůstali a a zbytek času do půl dvanácté jsme se zvýšenou opatrností a
sníženým nadšením dojezdili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sjezdovky v části Pizár obsluhuje čtyřsedačka, v obecní části jezdí
kotva a rychlopoma. Sociální zařízení se od loňska nezměnilo, bohužel to
není úplně nejsilnější stránka areálu.
Zalidněnost:
Ráno to vypadalo na konec světa, když jsme na horní parkoviště u
Pizáru přijížděli v koloně aut a v osm hodin už parkovali dost daleko od
vleku. Pak nastal trochu útlum, kdy po desáté přišla další vlna
lyžováníchtivých zájemců a když jsme v poledne odjížděli, tak další
do růžova vyspalí lyžaři přijížděli a přijížděli. Kdo pozdě
chodí...
Občerstvení a aprés-ski:
Tentokrát jsme nevyužili oblíbenou chatu Hermínu, ale dali jsme si
bramboráčky v dolním bufetu u kotvy. Dostali jsme i pěknou stvrzenku
EET...
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bezproblémová, až na poslední dva kilometry příšerné
příjezdové cesty. Obě parkoviště, jak to v Pizáru, tak to spodní
obecní, dnes praskala ve švech.