Sjezdovky:
Vlivem vlhčího poloprašanu došlo rychle k tvoření menších muld,
takže k obvyklému rannímu carvingu nedošlo, respektive došlo u těch,
kteří stíhali brzký rozjezd už v 8 hod. Jako nejlépe držící sjezdovka
se ukázal Potůček, vlevo (z pohledu odspoda) od kotvy. Možná i tím, že na
něm byl nejmenší provoz. V provozu celý areál, jen je s podivem, že při
takovém kvantu sněhu zapomněli na překážky, které ležely pod sněhem u
lesa, nebyl postaven ani žádný přírodní skok. Obecní část areálu má
cca 1 200 m dlouhé sjezdovky, na Pizáru to je 800 až 1 150 m.
Sněhové podmínky:
Nevím, jestli to je už počínající sklerozou, ale byly někdy takové
neskutečné podmínky v první polovině ledna?
Středisko
uvádí sněhovou pokrývku 50 až 100 cm. Pravda bude někde uprostřed,
každopádně na jižně orientovaný areál je sněhu fakt dost.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Soukromý Pizár vyváží neodpojitelná čtyřsedačka s pohyblivým
pásem. Bohužel delší sjezdovky, které spadají pod obec, obsluhuje
dvoukotva, na druhé straně jí sekunduje rychlá poma. Samozřejmostí je
půjčovna, servis, lyžařská škola.
Zalidněnost:
Kdybych hodnotil parkoviště kolem poledne, tak zalidněnost byla 100%,
pozdní návštěvníci čekali na ty, kteří odjíždějí, aby zaujali jeho
místo s autem na parkování. Čtyřsedačka až 15 min. fronta, což při
velmi krátké délce lanovky 750 m je opravdu příliš. Rychlá poma ale s
čekáním do 5 min., většinou ještě méně, kotva 1 až 2 min., což bylo
přijatelné. Velká fronta byla ještě na cvičné pomě nad pokladnou.
Sjezdovky úplně přecpané nebyly, hlavně i vlivem dostatku cvičných luk,
kde se soustředí začátečníci a děti.
Občerstvení a aprés-ski:
Slušné a cenově přijatelné možnosti občerstvení. Skibar nahoře na
konci pomy a kotvy, známá restaurace i s venkovním občerstvením Hermína,
restaurace a skibar u pokladny a tak trochu tajný tip, mírně schovaný skibar
vedle cvičné pomy, ten jsme navštívili.
Ceny přívětivé - turecká káva 15,-, pivo půllitr jedenáctky 27,-,
polévky 25 až 30,-, smažená jídla s hranolkami 90,- Kč. Tedy téměř za
třetinu ceny, která je běžná ve Špindlerově Mlýně.
Doprava do střediska a parkování:
Ne úplně jednoduchá. Od Semil přes Vysoké, nejhorší závěrečný
úsek cca 1 až 2 km, který už vyžaduje spíš řetězy, navíc je to zde
velmi úzké. Nazpátek jsem neriskoval a mírně si zajel, projeli jsme Paseky
dolů k Rokytnici a přes Jabloneček nahoru zpět. Na druhou stranu sníh
přikryl množství děr po vytátých a rozsolených zmrazcích, takže to
nebyl takový tankodrom jako při cestě do Harrachova před týdnem. Dnes jsem
parkoval dole s poplatkem 50,- Kč.