Sjezdovky:
Při celkovém pohledu se zdá, že je vidět hodně stromů s chaloupkami.
Mezi nimi jsou ale docela dlouhé a široké sjezdovky. Nejvíce jsme jezdili po
dlouhé obecní trojce a na Pizáru po pětce. Dlouhé jízdy byly i po
superturistické jedničce a modré č. 11 a 9.
Sněhové podmínky:
Sněhu hodně. Všechny sjezdovky byly vzorně čerstvě upravené. Výjimkou
byla šestka, možná pro poruchu rolby, ale dalo se na ní jezdit dobře i bez
úpravy. Na všech ostatních se asi do půl jedenácté lyžovalo na zmrzlých
vlnkách, které se po rozježdění proměnily ve slabou vrstvu prašánku.
Žádné muldy, žádné plotny. Ještě jsem snad nikdy nezažila tak skvělý
terén od 8:00 až do 16:00.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Začali jsme jezdit lanovkou. Už jsme si i zvykli, že pasecká lanovka
jezdí docela pomalu, ale přece jen si lyžař více odpočine. Jelikož se ale
teplota pohybovala mírně pod bodem mrazu, byla nám na lanovce zima. Tak jsme
ji vyměnili za pomu v dolní části areálu, ale potom jsme se na ní ještě
také vozili. Poma je rychlá, ráda na ní závodím s těmi, kteří jedou
vlevo na dvojkotvě.
Zalidněnost:
Do půl desáté byla zalidněnost takřka nulová. Pak by se možná dala
označit za střední, ale po celý den jsme se nesetkali s frontou a na
sjezdovkách byl dostatek místa pro každého. Abych nepřeháněla, někdy
před námi několik lyžařů bylo, ale to se nedá označit za frontu.
Občerstvení a aprés-ski:
Dnes jsme si dopřáli oběd na terase u Hermíny. Plněné bramborové
knedlíky za 95,- byly dobré, takové poctivé. Původně jsme měli chuť na
bramboráky nahoře u kiosku Oáza, dopoledne bylo ale zavřeno. Kolem třetí
jsme váhali: buď kávička u Oázy, nebo poslední jízdy na trojce. Kávičku
jsme si dali až doma.
Doprava do střediska a parkování:
Sníh a bílou silnici máme konečně i kolem baráku, takže doprava do
Pasek byla o něco pomalejší. Přes Železný Brod a Semily to šlo rychle, od
Příkrého přes Vysoké až do Pasek na silnici uježděný a rozježděný
nestáhnutý sníh, tak auto trochu poskakovalo. Jeli jsme brzy, abychom
parkovali blízko sjezdovky u Hermíny.