Sjezdovky:
Otevřen je celý areál, všechny sjezdovky v provozu, tahle ideální stav
už jsem tady dlouho nezažila. Dá se bez problémů sjíždět i po Prdecké
magistrále, dokonce bylo pěkně projetí i po Potůčku. Dnes jsme
vystřídali kromě těch nejkratších tréninkových úplně všechny.
Nejvíckrát jsme asi sjeli Víťovu, kde nám vyhovuje příjemný sklon. Měli
jsme v mobilu zapnutou nějakou funkci, která nám ukázala, že jsme během
celého dne najezdili skoro 60 km!
Sněhové podmínky:
Super, super, super! I když dojet do střediska není úplně jednoduché,
dneska to fakt stálo za to. Areál, který je umístěný mezi krkonošské
chaloupky, má pod vysokou vrstvou bílé peřiny nenapodobitelnou atmosféru.
Díky, přírodo! Těch cca 80 cm sněhu by tady mohlo snad ještě chvíli
vydržet. Po ránu vzorně urolbováno, projety i různé spojky mezi
sjezdovkami. Dneska se tu lyžař opravdu nemohl nudit.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ráno jsme nejprve jezdili na sedačkové lanovce na Pizáru, kolem
jedenácté jsme se přesunuli na rychlopomu, na které moc rádi jezdíme.
Chtěli jsme si ji ještě užít, protože příští rok zde má už bohužel
stát další lanovka. Podle mě tím areál ztratí své kouzlo. Spíš si
myslím, že by se měla investovat nějaká ta kačka do modernizace
sociálního zařízení.
Zalidněnost:
Za celý den se nikde netvořily fronty, pokud nepočítám občas cca 10 až
20 lidí před turniketem u lanovky a někdy i u pomy. Takhle by to mělo
vypadat. Naprosto ideální stav. Vzhledem k tomu, že se dalo jezdit po všech
tratích, se lyžaři rovnoměrně rozprostřeli a i na sjezdovkách bylo celkem
prázdno a i bezpečno. O tomto víkendu to bude, předpokládám, mnohem,
mnohem horší. Asi si nebudeme kazit skvělý dojem z dnešní lyžovačky a
vyrazíme raději někam na běžky.
Občerstvení a aprés-ski:
Dali jsme si hovězí vývar v Hermíně, pak párek v rohlíku ve spodním
bufetu u kotvy a tamtéž ještě odpoledne výbornou vafli s čokoládou. Ceny
ve středisku za občerstvení jsou oproti větším střediskům naprosto
přijatelné.
Doprava do střediska a parkování:
Ach jo. Doprava je do tohoto střediska největším minusem. Sem prostě
nevede jednoduchá cesta. Pro nás je nejkratší trasa přes Plavy – do nich
to je naprosto bez problémů, suchá, vymrzlá silnice, pak na Zlatou Olešnici
a Sklenařice. Silnička je zajímavá v létě, natož v zimě. A tentokrát to
bylo opravdu pro silné jedince. Copak ráno tam, to ještě docela šlo.
Zpátky jsem jela opravdu jak šnek, uježděný klouzavý sníh, pod tím led,
rygoly… Auto poskakovalo, moc nebrzdilo a vyhnout se protijedoucímu byl autu
docela problém. Protože jsme přijeli hodně brzo, měli jsme výhodu v
parkování kousek od lanovky. Tři kolemparkující auta měla nasazeny
sněhové řetězy…Já to s naší fabkou bez nich dala taky. Ale ty nervy.
Nevím, kdy najdu odvahu tam vyrazit znova.