Sjezdovky:
I na tak malé rozloze si člověk může pořádně zajezdit, sjezdovky jsou
tady hodně na husto nasázené a velké množství z nich je sportovně
zaměřené. Celá část pod Passo Feudo je poseta prudšími červenými
sjezdovkami, ale jako nejobtížnější se mi zdála sjezdovka číslo 5
vedoucí do Absam Maierl. V prostřední části Latemaru jsou pak hlavně
jednodušší modré sjezdovky a rozhodně stojí za to podívat se i na vrchol
Pala di Santa, odkud je pěkný výhled a sjet se dá po prudké černé a
delší červené.
Sněhové podmínky:
Sněhu jako v celých Dolomitech málo, většina svahů je zelených a
bílé jsou jen sjezdovky zasněžené technickým sněhem. Úprava je ale na
jedničku a vzhledem k malému počtu návštěvníků nebyl problém ani v
odpoledních hodinách. Celý den bylo pod nulou, takže sníh neměl tendenci
měknout a krásně držel.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky nejsou na tak vysoké úrovni jako ve větších střediscích, je tu
dost nekrytých pomalých čtyřsedaček, ale ty jsou většinou na kratších
trasách. Pokud nebudu počítat kabinku z Predazza, která nemá svou
sjezdovku, pak už tu zbývá jen jedna kabinková lanovka, nacházející se v
Oberegenu.
Zalidněnost:
Návštěvníků zde bylo pomálu, veškeré lanovky absolutně bez front a
mnoho sjezdovek zelo prázdnotou. Parkoviště v Predazzu nebylo zaplněné ani
z 1/3.
Občerstvení a aprés-ski:
Nachází se tu velké množství chat, kde se dá občerstvit, ceny se mi
zdály víc než přijatelné, je tu určitě levněji, než v okolí Sella
rondy. Bez čekání se dalo najíst v poloprázdných chatách v jakoukoli
hodinu, což se třeba o Val Gardeně rozhodně nedalo říci. Espresso zde
stojí od 1 eura, těstoviny cca 7 až 8 eur.
Doprava do střediska a parkování:
Ze Soragy, kde jsme ubytovaní, jsme to měli kousek. Cesty jsou suché a bez
problémů sjízdné, dlouho tu nesněžilo. Zaparkovat se dalo v pohodě, do
8:45 bylo parkoviště téměř prázdné. Parkovné se zde neplatí.