Sjezdovky:
Sjezdovky se zde nacházejí tři, dlouhé zhruba 500 m, všechny začínají
placatým rozjezdem a pak se rozvětvují na tři strany. Nejlépe se mi jezdilo
na prostřední, na které také nejvíce svítilo sluníčko. Naopak nejhorší
byla ta, kde je snowpark – naprosto ledovatý povrch, ta je hodně ve stínu,
měla jsem problém se ve zdraví vůbec dostat dolů.
Sněhové podmínky:
Sněhu je zde dost, ale na sjezdovce, která vede lesem a kde se nachází
pouze přírodní sníh, je znát, že by to chtělo trochu nasněžit. V jednom
místě bylo vydřené místo, nic hrozného, co by se nedalo objet. Areál je
orientován severně, což určitě pomohlo tomu, že se sníh ani v
odpoledních hodinách nehrnul a nemuldovatěl. A určitě k tomu nemalou měrou
přispěla i perfektní úprava, kterou zajišťuje TJ Sokol Chuchelna. Zřejmě
slušnej oddíl….
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu se nachází vlek s tyčkami, které je někdy problém chytit. V
úterý mi je většinou obsluha podávala, za což jsem byla vděčná. Pro
děti je tu lano, funguje zde půjčovna i lyžařská škola. Permanentky zde
prodávají pouze papírové, které vám ale zůstanou na památku. Je dobré
mít sebou roller, nebo vám na kase dají provázek. Ceny jízdného jsou
příjemné, určitě si každý vybere – 1 hodina například za 90,-, 2
hodiny za 150,- , 3 hodiny 220,-
Zalidněnost:
Při příjezdu mě trochu vyděsilo množství aut, ale na sjezdovce ani u
turniketu to vůbec znát nebylo – jezdilo se úplně bez front.
Občerstvení a aprés-ski:
Dokonalý kiosek, ten opravdu nemá chybu. Když mrzne, je v něm krásně
teplo, s výhledem na sjezdovku, levné jídlo, televize a hračky pro děti,
wi-fi. Ten se opravdu povedl.
Kdysi dávno, když jsme sem zhruba před 15 lety jezdili s manželem, máme
takovou veselou historku – občerstvení se tenkrát prodávalo přes
venkovní okýnko, před kterým bylo posezení. My jsme si koupili jídlo a
šli jsme s ním do vnitřní budovy, kde byly stoly a lavice. Trochu nám bylo
divné, že to nikdo nedělá jako my a všichni sedí venku na lavičkách, v
mrazu. Když jsme tohle udělali poněkolikáté, teprve pak jsme si všimli na
dveřích malého nápisu: Nepovolaným vstup zakázán! Byla to klubovna Sokola
Chuchelna… Za celou dobu, co jsme si tam v teplíčku svačili, nás ale nikdy
nikdo nevyhodil. Jednou do dveří nakoukla nějaká paní a zeptala se: Není
tady pan Macháček? S plnou pusou jsme zakroutili hlavami, že ne a to bylo
všechno. Pak budovu zrekonstruovali do dnešní dokonalé podoby. Vždycky,
když tu jsem, s úsměvem si na to vzpomenu.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bezproblémová, na jindy adrenalinové silničce sucho. Zaparkovat
se dá u spodní u i horní stanice vleku.