Bouřňák aktuální report z 26.01.2017

Sjezdovky:

Veřejností nejoblíbenější sjezdovkou ve středisku je Hrobská, pojmenovaná po obci ležící na úpatí hory. Disponuje příjemným červeným sklonem a ve spojení se svojí šířkou je přímo ideální ke trénování oblouků po hranách. Z lyžařské mapy by se zdálo, že je i velice dlouhá. Ano, byla by. Tedy za předpokladu provozu kotvy. Horní část se rozbíhá do velké šíře a dělí hned na vrchu. Část sjezdovky sbíhá přímo podél vleku a nabízí nejstrmější variantu Hrobské. Tato část je i často zavřená z důvodu tréninků Lokomotivy. V době mé návštěvy byla zavřená kvůli nataženým hadicím a kabelům ke sněžným dělům v místě, kde se všechny varianty zase stékají v jednu. Hlavní část se v horní části odklání lehce doprava, aby se v mírné zatáčce opět připojila k vleku. Pravý okraj sjezdovky je lemován starou kotvou. Za ní se ještě rozprostírá neupravovaná louka, na které jsem před lety absolvoval školní lyžařský kurz. Přibližně uprostřed zatáčky tohoto hlavního proudu se odpojuje širší cesta do lesa jakoby souběžně s kotvou. Pod lesíkem nás tato cesta vyplivne na velké louce, která byla dříve využívána jako snowpark, dnes už nese spíše jeho pozůstatky, jelikož se o něj nikdo nestará a už se tam ani nerolbuje. Všechny tyto proudy se slévají postupně na této louce a ústí u pomy s dojezdem do mírného kopce. V dobách dnes již asi dávno minulých se při vydatných zimách provozovala i kotva. K ní pokračovala sjezdovka plynule dále, k pomě se uhýbá doleva. Svah je tady spíše modrý stejně jako na velké louce s přejezdem dvou cest, které vytváří hrany, na kterých si mohou odvážlivci skočit. Následně se svah stáčí doprava a dělí na tři. Pravá odbočka vede padákem přímo ke kotvě, prostřední je trochu mírnější, ale přesto padák. Na těchto dvou cestách vždy začaly lézt kameny. Třetí, levá cesta vede zprvu mírně do kopce a poté se stáčí doprava a mírně z kopce až k vleku. Tady, pokud se člověk dostatečně nerozjel, se muselo i šlapat. Během mé návštěvy jela jen poma a běželo zasněžování v plném proudu i během dne.
Druhá stěžejní sjezdovka je Slalomák. Jeden z nejstrmějších svahů u nás je něco pro labužníky a strašák pro ostatní. Většinou je dobře sjízdný první dvě hodiny, poté se začnou tvořit plotny a nahrnuté muldy. V době mé návštěvy na mnoha místěch prosvítala tráva a lezla hlína. Zasněžování běželo, nicméně svah nebyl příliš k lyžování. Sjel jsem ho jednou a víckrát bych ho ani v tom stavu, v jakém byl, nejel.
V mapách je často značena sjezdovka Stará, nicméně tu jsem nikdy nejel a ani si nepamatuji, že by byla někdy v provozu. Mám dojem, že dnes již splynula s okolní vegetací.
Nová sjezdovka byla inzerována jako v provozu, nicméně nahoře na mě koukala tráva, tak jsem ji radši nezkoušel.
Na sjezdovku číslo 4, tedy Pařezovku, vede cesta kolem Horské služby. Tato část je společná i pro Turistickou a je vhodné se na kopci k Horské rozjet, jelikož následuje rovina a pomalejším nezbývá než zapojit i vlastní svalovou hmotu. Po rovince vjedeme do lesa na širší lesní cestu, která nás vyplivne na prahu Prařezovky.
Pokud bychom pokračovali po cestě dále, pojedeme po Turistické. Je to taková adrenalinová Turistická - kroutí se po úbočí občas i nepředvídatelně. Zhruba v půli na návštěvníky čeká prudký padáček a zatáčka. Méně zdatní běžně využívají protisvahu. Za touto otočkou už cesta stéhá dnem údolí až k napojení na Pařezovku. Ta se vyznačuje sportovním červeným sklonem a přírodním sněhem stejně jako Nová a Turistická. Svahy lemují bukové lesy, takže je časté, že se na sjezdovce objevjí bukvice a někdy, ve sněhově horších zimách i tráva. Po spojení s Turistickou už je jen napojení Nové a zelený dojezd k vleku.
Zde na dojezdu lze nalézt dětskou Mikesku oddělenou od dojezdu stromořadím a po levé ruce Údolíčko vhodné pro větší začátečníky, než jsou ti nejmenší na Mikesce.

Sněhové podmínky:

Zima nadělila, nicméně čekal jsem lepší pokrytí sněhem, a to nejem vůči tomu, co bylo k nalezení na internetu, ale zejména vůči nadílce od sv. Petra. Musel jsem se smířit se situací, která byla, avšak Hrobská byla perfektní, úprava téměř dokonalá. Zbylé sjezdovky (mimo Turistickou, Mikesku a Údolíčko, ty jsem nejel) nebudu hodnotit, když nebylo pořádně co upravovat.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Hlavní vleky jsou na Slalomáku - kotva a poma. Kotva slouží spíše k obsluze Slalomáku, případně pro ty, co se chtějí dostat na Hrobskou. Poma na vrchu uhýbá vpravo a je vhodná pro obsluhu sjezdovek 3, 4, 5. Avšak příliš často jí v provozu nevidím, tentokráte kupodivu byla. Mikeska má tažný vlek „s klacky“ a Údolíčko starou pomalou pomu, která je vhodná pro začátečníky. Hrobskou sjezdovku obsluhují teoreticky dva vleky. Krátká poma, která v podstatě obstarává všechnu práci a kotva, která už asi ani nikdy nepojede. Ta obsluhovala i dolní část sjezdovky, která byla v provozu za hojných zim. Dnes už na ní ani nejsou navěšeny kotvičky.

Zalidněnost:

Ve všední dny prázdno, bez čekání víkendy jsou horší a zažil jsem i čekačky 15 minut. Na Slalomáku to není tak hrozné, jelikož je zde rychlá kotva a samotný Slalomák, případně 3, 4 zase tolik lidí nejezdí, respektive jezdí, ale není to taková masovka jako na „Hrobárně“.

Občerstvení a aprés-ski:

Pod Slalomákem se nachází bufet, na Hrobské byl bufet taktéž, nicméně netuším jak a jestli funguje teď. Dole v Mikulově je nespočet restaurací v chtách a penzionech. Hotel na vrchu Bouřňáku je momentálně opuštěný, ale hledá se provozovatel.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezdová cesta v 99 % případů prohrnutá, čistá. Poměrně dobrá dostupnost i z Prahy a středních Čech. Parkoviště v Mikulově ve všední den bez problémů, o víkendech plné, většinou nutnost vyjet na Nové Město. Tam je velké parkoviště na louce vedle Horské služby. Lze využít i teplické MHD či vlaku.