Sjezdovky:
Sjezdovky byly otevřené všechny kromě Potůčku, tam už vykukovala
tráva. Po ránu jsme jezdili po Superturistické, abychom si ji letos ještě
užili, neboť vzhledem k počasí v příštích dnech bude co nevidět mimo
provoz, její spodní polovina je závislá na přírodním sněhu, stejně tak
jako Prdecká magistrála, kde jsme pro změnu jezdili až ke konci. To je
taková atypická sjezdovka, kde se na jejím závěru musíte nejlépe
přikrčit do sjezdařského postoje a „šusem“ vyjet do protikopce. Je to
ale aspoň takové zpestření jinak stereotypního sjíždění klasických
sjezdovek.
Sněhové podmínky:
Sněhu v tomto týdnu ubylo, jižní svah dostal od slunce hodně zabrat. I
tak je to ale ještě stále dobré, bude hůř. Ráno bylo zataženo, šedivo,
bohužel tak zůstalo po celé dopoledne, které jsme v areálu strávili. Nebo
bohudík? Tím, že nevylezlo sluníčko a teplota se držela kolem nuly,
zůstaly sjezdovky v super stavu. První jízdy se jezdily na dost zmrzlém a
rychlém povrchu, jak obloha splývala se sněhem, nebylo na něj ale moc dobře
vidět. Až když jsme se před desátou přesunuli na Víťovu, tak se
viditelnost zlepšila. Tam se mi jezdilo moc dobře: sníh už povolil, ale ne
zas moc a zároveň se nedělaly muldy. Jen po jedenácté, jak se více
odhrnula vrchní vrstva a objevila se tu taková uklouzaná místa, párkrát mi
to tam ujelo. Poslední jízdy jsme tedy raději odjezdili na již zmiňované
Prdecké. A odpoledne jsme šli na běžky, na nich to bylo ještě mnohem
lepší než na sjezdovkách, neboť jak jsme se dostali do vyšší nadmořské
výšky, leželo zde pár centimetrů nového prašanu! Krása!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Po ránu jsme nejprve využívali lanovku v části Pizár, od deseti hodin
je pro nás nepoužitelná, to si to radši odstojíme na pomě. Ta je hodně
rychlá a podle cedule by na ní neměly jezdit děti pod 140 cm. Přesto jsme
jich tam viděla dost, soudnost a zodpovědnost některých rodičů je prostě
tragická.
Zalidněnost:
Zalidněnost úměrná neděli, začínali jsme naštěstí lyžovat už v
osm, takže do půl desáté na sedačce zcela bez front, pak se tam mohlo stát
až kolem 10 minut. Na pomě to bylo lepší, odhadem 3 až 5 minut. Kotva
ještě kratší doba. Docela dost velká koncentrace Poláků, jak tady
bohužel bývá zvykem.
Občerstvení a aprés-ski:
Kapacita občerstvovacích stanic by mohla být větší, obzvlášť na
Hermíně je stále plno. Ve spodním kiosku bývá volněji a hlavně tu mají
vafle s čokoládou. Když je hezky a dá se sedět venku, je dobrou volbou i
horní kiosek Oaza. Na Hermíně vaří hotovky, v ostatních bufetech klasický
výběr, ceny příjemné.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava dnes naprosto bez problémů, což bývá málokdy. Většinou zde
zažijeme nějaké dobrodružství, jako třeba klouzání po ledu. Poslední
kilometry samá díra. Parkování na Pizáru na přijatelném, asi 12. místě
od kraje.