Sjezdovky:
Po našem brzkém příjezdu už před osmou hodinou nás uvítaly pečlivě
nažehlené sjezdovky, upravená byla dokonce i Superturistická ve spodní
části, což nás příjemně překvapilo. Tentokrát jsme ale částí Pizár
pohrdli, svezli jsme se pouze jednou na lanovce a hned se přesunuli do obecní
části protože jsme si chtěli Víťovu sjezdovku užít v co nejlepším
stavu, odjezdit si pár hezkých jízd a pak se případně přesunout zpět a
„doplácat“ se na Pizáru. No, nakonec jsme celé dopoledne zůstali jezdit
pouze v obecní části. A musím říct, že jsem si zalyžovala velmi pěkně,
i synovi se to dokonce hodně líbilo.
Sněhové podmínky:
V týdnu hodně pršelo, ale v pátek naštěstí napadlo i pár centimetrů
sněhu, které stačily k tomu, aby to na horách alespoň vizuálně vypadalo
zase zimně. Bůh lyžování nám byl navíc nakloněn, a ranní sluníčko,
které nás v areálu uvítalo, najednou překryla obrovská oblačnost, která
vydržela od půl deváté do jedenácté hodiny. Díky tomu vydržely sněhové
podmínky mnohem lepší, než kdyby se do svahu celé dopoledne opíralo
prudké slunce. Lehce přimrzlé sjezdovky samozřejmě po pár jízdách
povolily, ale ne tolik, aby to zabránilo moc pěknému svezení, jezdit se dalo
i docela rychle, sníh se nehrnul a nikde žádná plotna. Jen jsem stále s
obavami pokukovala po obloze, kdy tahle idylka skončí. V jedenáct vylezla
hnusná žlutá koule, a pak už se to samozřejmě začalo horšit. Končili
jsme ve čtvrt na jednu a pouze asi čtyři poslední jízdy se odehrály už v
hodně nahrnutém mokrém sněhu, do té doby za mě – super.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dnes jsme lanovku využili pouze jednou, jinak jsme se krásně povozili na
rychlé pomě a dvakrát byli nuceni od spodního kiosku vyjet na kotvě, která
je o dost pomalejší. Pohybovali jsme se celé dopoledne v obecní části, kde
jsme využili také občerstvení i sociální zařízení.
Zalidněnost:
Vysoké teploty zřejmě některé lyžaře dnes odradily, na pomě se
jezdilo imrvére stále dokolečka, na sedačce jsem malou nárazovou frontu
zahlédla. Na sjezdovkách se objevily i nějaké kurzy, ale dalo se jim
vyhnout.
Občerstvení a aprés-ski:
Za dopoledne jsme udělali dvě pauzy, první „párkovou“ krátce po
deváté a druhou „polívkovou“ před jedenáctou. Na oboje jsme si dojeli
do kiosku u spodní stanice kotvy. Kiosek byl uvnitř téměř prázdný, lidi
tentokrát seděli spíš venku.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava dnes naprosto bez problémů, suchá silnice až do střediska, jen
poslední kilometry je to fakt tankodrom. Na obou parkovištích dostatek
volných míst. Při odjezdu všude bláto.