Sjezdovky:
Kromě Potůčku byly oficiálně otevřené kupodivu stále všechny tratě,
sjeli jsme i celou Superturistickou, na Prdeckou jsme se však raději
neodvážili, vypadala už z dálky už dost nevábně. Sjezdovky, které mají
technický podklad, jsou stále sjízdné bez problémů, pokud však v
nejbližších dnech nenastane nějaký klimatický zvrat, může brzo nastat
problém na Víťově, v prudším sjezdu se už později objevila hlína.
Sněhové podmínky:
První lano jsme tentokrát nestihli, ale i tak jsme byli na parkovišti mezi
prvními. Sjezdovky zde upravují večer, na manšestru ležela vrstvička
čerstvě napadlého sněhu, v horních partiích to byl dokonce prašan!! I na
stromech byl poprašek, tak to zas vypadalo tak hezky... Bohužel oproti
pondělí tentokrát otravné slunce nepřekryly mraky, a tak zkáza sjezdovek
nastala mnohem dřív. Hezké ježdění tak bylo spíš jen do půl
jedenácté, pak už se sníh horšil každou další jízdou, obzvlášť v
dolní části Víťovy byl hodně mokrý. Ale my už jsme se těšili na
odpolední běžkový výlet, který byl naprosto luxusní – ve vyšší
nadmořské výšce bylo i víc nového sněhu, tady jsme se vrátili zpátky z
jara do zimy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
První tři jízdy na lanovce na Pizáru, a pak rychlý přesun na pomu na
zmiňovanou Víťovu sjezdovku. Stejně jako v pondělí, jsme tu vydrželi
jezdit celé dopoledne.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla dnes podobná jako v pondělí, na lanovce menší fronty,
na vlecích vůbec.
Občerstvení a aprés-ski:
Během tradičních dvou pauz jsme zašli opět do spodního bufetu,
nechtěli jsme se zdržovat v Hermíně a co nejvíc jezdit.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je na dlouhé povídání. Hned za Malou Skálou první nabourané
auto, teplota kolem nuly a po večerním dešti – katastrofální kombinace.
Silnice se leskla jak zrcadlo. Noha z plynu, po dalších pár kilometrech
blikání protijedoucích řidičů naznačovalo další problémy – před
Železným Brodem další dvě ťuknutá auta. A za Železným Brodem do
třetice, tam jsme se dokonce zasekli v koloně čekajících aut před jednou
ze zatáček, tentokrát tam naboural kamion. Naštěstí jsme se zhruba po
deseti minutách rozjeli, ale to nás čekal ještě ten nejhorší úsek z Plav
do Pasek. No, nejelo se tam vůbec pěkně, opravdu to dost klouzalo, a vzhledem
k tomu, že po stranách silnice nejsou už zmrzlé sněhové bariéry a je kam
spadnout, tak jsem se tentokrát opravdu dost bála. Poslední dva kilometry po
úzké, děrovaté silničce paradoxně dnes nejlepší, tam ležela pouze nová
vrstvička sněhu.