Sjezdovky:
Obě sportovní a hezké, členité sjezdovky, dlouhé kolem 1 500 metrů, se
slušným převýšením přes 400 metrů, byly v provozu, pak ještě zhruba
900 m dlouhá úvodní sjezdovka po vyjetí dvoukotvou, ta držela relativně
tvrdší i kolem poledne, když už ostatní nebylo moc sjízdné, jak to minutu
po minutě na ostrém jarním slunci měklo. Bubákovské cvičné tratě také
otevřeny, ale tam jsme dnes nejeli.
Sněhové podmínky:
Stále velmi dobré, několik fleků na černo-červené trati, na rodinné
červené sportovní sjezdovce shrnutý sníh s vykukující trávou jen
místech nejprudšího hanku, na teplé březnové počasí stále
nadprůměrné. Chyběla nám půlhodinka na první lano, na březen to chce
stíhat, pak by to nemělo chybu...
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Neodpojitelná čtyřsedačka s pojízdným pásem, a to jak v
Herlíkovicích, tak na Bubákově. Vlek na širší druhé polovině rodinné
sjezdovky. Lyžařská škola, půjčovna, servis.
Zalidněnost:
Maximální doba čekání několik minut, v závislosti na tom, jak dojely
školní kurzy, které se staraly o hlavní zalidněnost. Jakmile po jedenácté
dopoledne odjely na oběd, bylo v celém areálu poloprázdno, ale i tak už
sjezdovky vlivem slunce byly sjízdné jen obtížně. Plnější byla červená
rodinná sjezdovka, druhá hlavní trať poloprázdná.
Občerstvení a aprés-ski:
Tentokrát bez oběda, pouze pití s tatrankou. Vrchní skibar nad
restaurací u lanovky, kde díky počasí byla fronta a narváno. Ceny, co se
týká lyžařských areálů, ještě v mezích, střední relace: káva 35 až
45,-, půllitr piva 30 až 40,-, nealko 5 dcl 35,-, smažená jídla 40 až
120,- Kč. Chybí ještě třeba skibar někde nahoře na slunci, v nabídce a
možnostech má třeba srovnatelný Tanvaldský Špičák navrch.
Doprava do střediska a parkování:
Bezproblémová cesta, suché silnice. Parkování až u kasy a zdarma.