Sjezdovky:
Na svazích vrcholu Žalý jsou sjezdovky strmější, bohužel však místy
užší. Při nepříznivém počasí se může hodit, že jsou více
chráněné lesem. Na Bubákově je sklon sjezdovek mírnější, ale sjezdovky
jsou mnohem širší.
Sněhové podmínky:
Po nedávném sněžení je sněhu konečně dost. Na sjezdovkách teď
leží v podstatě výhradně přírodní sníh a po tom neustálém boji s
tvrdým technických to je naprosto úžasná změna. A plotny se neobjevily po
celé naše lyžování, na to v českých podmínkách nejsem zvyklá
. Vytknout lze
snad jen občasné ranní umrzlé hrboly od rolby, které se ale po hodině
„ošoupaly“.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu dvě neodpojitelné čtyřsedačkové lanovky, kotva, poma v horní
části Bubákova a extrémně pomalá přibližovací kabinka z
parkoviště.
Pod náporem slunečních paprsků odtával sníh na zavěšení sedaček a
vzniklá voda tekla na sedáky sedaček přímo proudem, takže jsme byli brzy
dost mokří. Je otázka, jestli by s tím nešlo něco dělat, leda asi ten
sníh omést...
Zalidněnost:
Ráno -4,5 °C a polojasno. Během dopoledne místy přímo jasno, po poledni
se začalo zatahovat. Krásné počasí vylákalo lyžaře a návštěvnost byla
vyšší. Na lanovky několikaminutové fronty, na sjezdovkách bohužel dost
mraveniště, několik zřejmě lyžařských kurzů, instruktoři/učitelé
jezdí na užších sjezdovkách od kraje ke kraji, že ani není možné
„hada“ předjet, a informovat děti o tom, že na výstupu z lanovky nebo v
úzkém či nepřehledném úseku nemají zastavovat, se bohužel taky
nenamáhají.
Doprava do střediska a parkování:
Od Prahy na Mladou Boleslav, přes Jičín, Novou Paku až do Vrchlabí
silnice bez sněhu a náledí, většinou posolené a mokré, místy dokonce
úplně suché. Za Vrchlabím ležely na silnici zbytky sněhu. Parkoviště
samozřejmě celé pod sněhem. Kupón z časopisu SNOW je asi možné uplatnit
na všech pokladnách (dříve bylo výslovně uvedeno, že to nelze), takže
jsme parkovali na parkovišti u kabinkové lanovky.