Sjezdovky:
Sjezdovky byly otevřené a upravené všechny, dalo se mezi nimi dle chuti a
nálady přejíždět sem a tam, neboť byly sjízdné i různé spojky a
propojovačky a než všechny tratě člověk za den vystřídá, tak ho vůbec
neomrzí. Navíc jsou luxusně široké a tím i bezpečné. My máme díky
sklonu nejradši Víťovu, která byla obzvlášť po ránu naprosto
dokonalá.
Sněhové podmínky:
Od naší minulé návštěvy připadla spousta nového sněhu, navíc
prašanové konzistence. Lyžařův sen. Ze soboty na neděli navíc i docela
mrzlo, ráno teploměr při příjezdu ukazoval -5, tak bylo jasné, že to
pofrčí... A frčelo. Prvních několik jízd to byla naprostá euforie. A k
tomu ještě azuro.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sedačkovou lanovku v části Pizár jsme dnes pohrdli, svezli jsme se na ní
asi jen třikrát. Celou dobu jsme si poctivě vyjezdili nahoru na rychlopomě.
Je opravdu hodně rychlá, bohužel taky dost poruchová. Opakoval se tak
stejný scénář jako přesně před rokem, kdy se o víkendu rozbila při
velmi podobných ideálních podmínkách a vysoké návštěvnosti. Tentokrát
se to naštěstí stalo až po poledni. Místo přesunu na kotvu, kde se v tu
chvíli udělala obrovská fronta, jsme tak zvolili raději přesun do
občerstvení. Když jsme vyšli ven, už zase jezdila. Ale ne dlouho. Další
stopka. Pak se znovu rozjela... Příští rok by tu měla být lanovka. Nám se
po ní ale bude hodně stýskat. Už to prostě nebude ono.
Zalidněnost:
Vloni jsme tu byli o stejném víkendu a stejně dokonalých podmínkách,
takže jsme věděli, do čeho jdeme. Dalo se tušit, že to bude co do
návštěvnosti mazec. Proto jsme nenechali nic náhodě a vyrazili velmi brzy.
Na parkovišti jsme byli v 7:45, ale rozhodně jsme nebyli první. A pak to šlo
v rychlém sledu, jedno auto za druhým. Musím ale konstatovat, že loňská
apokalypsa se tentokrát nekonala. Ale fronty byly. Nejvíce samozřejmě na
sedačce. Na pomě, na které jsme jezdili nejvíc, byly z našeho pohledu (a to
opravdu fronty nesnášíme) ještě únosné. Do zhruba deseti se tu ale
jezdilo naprosto plynule, až k turniketu.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvili jsme se v bufetu u dolní stanice kotvy. Tři pauzy – na
párky, polévku a vafli. Výběr zde je dostatečný a ceny přijatelné.
Doprava do střediska a parkování:
Vloni jsme zažívali na cestě do střediska různé katastrofické
zážitky, letos zatím bez problémů. Dojezdový čas 50 minut, myslím, že
jsem trhla svůj rekord. Zaparkovali jsme hned dole u vleků. Parkoviště je
zde letos už konečně zdarma, ale v hrozném stavu.
Česko 
Stejně jako
před pár týdny jsme na lyžovačku do Pasek objednali to nejlepší
počasí
