Sjezdovky:
Většinou jsme jezdili na čenkovické dvojkotvě a tam ještě ráno byl
nějaký trénink slalomu, takže se jezdilo jen po části sjezdovky, ale zase
v tu dobu tam nebylo ani tolik lidí ráno. Až se kolíky vytahaly, tak se
sjezdovka pěkně rozšířila a současně tedy přibylo lidí. I s větším
množstvím lidí se tam s děckama pojezdit dalo pěkně. Čekačka na kotvu
nebyla skoro žádná.
Velká škoda je propojení na straně Červené Vody, kdy se propojila lesem
modrá s červenou sjezdovkou, a cesta, která se zpět napojuje z modré na
červenou, je napojená v tom nejprudším místě.
Sněhové podmínky:
Většinou jsme jezdili na čenkovické straně. Nebylo vidět nikde, že by
sníh chyběl. Nahoře byly i připravený hromady, pro případ nouze.
Původně to teda asi mělo sloužit jako startovací kopečky při
závodech.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Škoda čekací doby na lanovku na mlýnické straně. Jinak by to byla
ideálka.
Zalidněnost:
Na čenkovické straně to bylo na pohodu a téměř bez čekání, ale na
mlýnické straně byla fronta hodně masitá.
Občerstvení a aprés-ski:
Využit jen automat v samoobslužné místnosti.
Doprava do střediska a parkování:
Na začátku parkovacích míst stál člověk, který lidem ukazoval, kde
mají parkovat.