Sjezdovky:
Sjezdovky na pohybujících se a především ubývajících ledovcích
každoročně mění profil v závislosti na tom, kolik ledovce v jakém místě
přes léto odtaje, a tak jsou tratě v podstatě každou sezónu více či
méně „nové“ – někde mírnější, jinde strmější nebo
členitější, v krajním případě i zcela přetrasované. Oproti předchozí
návštěvě před více než 5 lety jsem tak objevil „nový“ Pitztal.
Nejvýše položená sjezdovka od horní stanice lanovky Wildspitz je v
horní polovině širokou ledovcovou dálnicí, pocitově výrazně strmější
než kdysi – jde o poctivý černý slalomák, kde se zahřejete i při -20
°C.
Lehčí objízdná červeně značená varianta Panorama vás užší
přípojkou přivede na přehledný a přívětivě skloněný svah, který se
spojí s černou Wildspitz a společně ještě krátce strměji stékají na
úpatí ledovce, kde se rozdělí do dvou postupně se zplošťujících dálnic
– červené Downhill a Panorama.
Výraznou proměnou prošla hlavní sjezdovka podél kabinky Mittelberg.
Vloni na podzim se na úvodní „přivaděč“ zřítilo kamení, nyní je
tedy přetrasovaná do úzké cesty, která má konstantní spád a později se
rozšiřuje do ledovcové dálnice. Ta je však vlivem úbytku ledovce přeci
jen zvlněnější a členitější než dříve, tedy ve výsledku hravější.
Souběžně s ní probíhá „dětská“ dráha s pravidelnými vlnami
(Wellenbahn).
Dlouhou kotvu Brunnenkogel zleva kopíruje přehledná červená Wisbi-Run, v
horní části s lehce trychtýřovitým profilem – opět tedy hravější
než dřívější monotónní dálnice. Široká ledovcová pláň vpravo od
vleku, modře značená Mittagskogel, byla zatím plně zabrána trénujícími
týmy.
Modrá sjezdovka Gletschersee podél stejnojmenné 6sedačky slouží
především pro přejezd z centrálního „náměstí“ od výstupu z metra k
lanovce Mittelberg, sama o sobě je však příjemně svižná s odpočinkovou
pasáží v závěru.
Ve „výstavbě“ s již probíhající úpravou rolbami, tedy zatím
uzavřené, byly vedlejší varianty sjezdovek – především dlouhá
červená Longline, odbočující z červené Downhill, která se prosmýká
mezi balvany a vyhýbá se centrálnímu „náměstí“, nebo další varianty
červených sjezdovek podél kabinky Mittelberg. Jejich brzké otevření
přidá na rozmanitosti a uleví některým zúženým a přetíženým úsekům
stávajících tratí.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly díky zhruba 20 cm čerstvého prašanu a
dvacetistupňovému mrazu prvotřídní, jen v zúžených místech na
„přivaděčích“ (zejména od horní stanice kabinky Mittelberg, zčásti i
Wildspitz) během dne vyšoupané na led a s pár vytrhanými kamínky.
Areál využívá začátkem sezóny především uskladněný sníh z
minulé sezóny, který rozhrne jako podklad hlavních variant sjezdovek. Za
tím účelem běží prakticky po celou sezónu při vhodných podmínkách
sněžná děla, chrlící sníh na velké hromady podél sjezdovek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Přímo v areálu operují především dvě 8místné kabinkové lanovky, z
nichž novější Wildspitz má držáky na lyže uvnitř kabinky, starší
Mittelberg zvenku, dále krytá odpojitelná 6sedačka Gletschersee a dlouhý
kotvový vlek Brunnenkogel.
Přístup do areálu však zajišťuje podzemní lanovka (metro)
Gletscherexpress s teoretickou kapacitou 1 600 os./hod., v praxi spíš kolem
tisícovky, neboť mnoho prostoru zabere lyžařská výbava a zejména bágly
trénujících závodníků. V ranní a odpolední špičce pak docházím k
frontám, kterým se lze zčásti vyhnout hlavně časným ranním příjezdem
(o podzimních víkendech je metro v provozu již od 7.30 hodin). U výstupu z
metra jsou omezeně k dispozici zamykací skříňky, díky nimž si lze
usnadnit alespoň transport vybavení.
Zalidněnost:
Slunečný víkend s prašanem přilákal zhruba 3 000 návštěvníků,
kteří se v areálu dobře rozptýlí. Chumly občas vznikaly jen na
zúžených startech a dojezdech sjezdovek a pak samozřejmě při výjezdu
(zejména mezi 8. a 10. hod.) a návratu (mezi 15. a 16. hod.) metrem. Zatímco
v půl osmé se čekalo na metro cca 20 minut, později to mohlo být i kolem
hodiny.
Časová strategie samozřejmě výrazně ovlivní zážitek z lyžování,
protože díky „špuntu“ v podobě metra se ranním prvonávštěvníkům
naskytla zhruba hodina a půl prakticky privátního lyžování, a to i díky
tomu, že takto časně vyjíždějí na ledovec především závodníci,
kteří se soustředí na své tréninkové tratě.
Občerstvení a aprés-ski:
V centru areálu u výstupu z metra je velká, praktická, i když nijak
malebná samoobslužná restaurace Kristall, která v příštích letech projde
kompletní rekonstrukcí. V nabídce je kompletní rakouská klasika –
polévky, klobásy, řízky, knedlíky, … Najít místo k sezení v poledne
mezi 11.30 a 13.30 hod. nebylo jednoduché.
Alternativou je Cafe 3440 v horní stanice kabinky Wildspitz, kde je nabídka
sice omezenější (toasty a především výborné zákusky), zato prostor
příjemnější, klidnější a s jedinečným výhledem na okolní
vysokohorskou krajinu.
Nejlepší (a prakticky jedinou) apres-ski lokalitou s možností typického
tyrolského skotačení je Hexenkessl v obci Tieflehn zhruba 2 km od stanice
metra.
Doprava do střediska a parkování:
Do údolí Pitztal lze přijet přes Mnichov a průsmyk Fernpass, což je
při bezproblémových dopravních podmínkách nejrychlejší při cestě z
Prahy a středních nebo západních Čech. Pro průjezd Mnichovem a jeho
ekologickou zónou, která zasahuje i vnitřní okruh (Mittlerer Ring), je však
potřeba si koupit a vylepit na čelní sklo auta tzv. ekologickou plaketu
(Umweltplakette). Lze si ji pořídit na stanicích technické kontroly anebo v
e-shopech.
Alternativní trasa vede přes Kufstein a Innsbruck – o co je delší, o to
zase bezproblémovější, neboť vede zcela po dálnici.
Pod nástupní stanicí metra se nachází dvě parkoviště, po jejichž
zaplnění se parkuje podél příjezdové cesty s docházkou 50 až 300 m.