Sjezdovky:
Otevřeny byly všechny sjezdovky, leželo na nich asi 150 cm měkkého
prašanu, během dne průběžně sněžilo a připadlo tak několik dalších
centimetrů. Svahy pěkně upravené, bez chyby. Jezdili jsme většinou v levé
části areálu po sjezdovkách č. 9 a 10, příjemné sportovní červené.
Středisko jinak nabízí sjezdovky všech obtížností, nevýhodou je jejich
celkové malé převýšení.
Sněhové podmínky:
Jedním slovem - výborné. Metr a půl prašanu, teplota vzduchu kolem -6
°C, drobné sněžení přisypalo několik dalších přírodních centimetrů.
Počasí zkazila velmi hustá mlha, která zahalila celé středisko chvíli po
poledni. Tak hustou mlhu jsem nezažil nikdy a doufám, že zase dlouho
nezažiju - při jízdě na lanovce nebyla častokrát vidět ani sedačka
jedoucí před námi. Odpoledne jsme chvíli jezdili jen po sjezdovkách č. 7 a
7a, zde byla mlha ještě na snesitelné úrovni, avšak délka sjezdovek jen
necelý kilometr, kolem 14. h jsme top zabalili definitivně - to fakt
nešlo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Všechny lanovky a vleky byly v provozu, při minulé návštěvě jsem se
domníval, že stařičkou dojsedačku na vrchol Hochkar vidím v provozu
naposledy, ale omyl, zatím stále jezdí. Obsluha u sedačkových lanovek
ochotně ometala napadaný sníh.
Zalidněnost:
Jelikož bylo úterý, ve středisku bylo málo lidí, čekací doba
žádná, prakticky vždy jsme přijeli rovnou až k turniketu. Několik
lyžařských kurzů, asi čtyři autobusy a několik aut.
Občerstvení a aprés-ski:
Po celém areálu je rozeseto několik chat, restaurací a barů, nabídka a
ceny "běžné rakouské". Pro krátkou zahřívací pauzu jsme využili
restauraci v chatě Geischlägerhaus u horní stanice sedačkové lanovky
Hochkar Vorgipfel. Odpoledne jsme kolem 14. h zaparkovali v hezké dřevěné
chatě Karhütte u spodní stanice staré dvojsedačky. Obsluha zde byla doslova
blesková a připadalo mi, že jídlo snad z kuchyně teleportují - sotva
člověk dořekl obsluze své přání, už měl jídlo na stole. Bylo to také
tím, že jsme byli v dané chvíli v restauraci skoro sami.
Doprava do střediska a parkování:
Na Hochkar se po sjezdu z dálnice A1 jede nejprve několika vesnicemi po
"okreskách" a ve finále horskou silnicí, udržovanou a sjízdnou. Na cestu
zpět nasadili řidiči na náš autobus řetězy, přeci jen je to jistota.
Parkování je možné v docházkové vzdálenosti od lanovek, bez
problémů.