Sjezdovky:
Člověk by očekával, že zde budou pouze sjezdovky pro začínají
lyžaře a děti. Ale není tomu tak úplně, areál je v podstatě rozdělen na
dvě části.
Spodní část od vesnice Vason dolů je opravdu vhodná pro nenáročné
lyžaře, ale vrchní část od Vasonu nahoru je úplně něco jiného. Zde jsou
všechny sjezdovky v poctivě červené barvě se sportovním sklonem. Vrcholem
je pak členitý sjezd Gran Pisty s délkou 3,5 km a převýšením 800 m,
která pobaví i zkušeného lyžaře.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky, které jsme zažili, byly jedny z nejlepších, které
si člověk může přát. První dva dny nepřetržitě sněžilo a pak nás
už čekalo jen slunce a prašan. Mráz nepolevoval, takže sníh se do
posledního dne vyznačoval perfektní kvalitou a žádné tání se kromě
nejspodnějších úseků neprojevovalo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou tu 50 na 50. Polovina sedačkových lanovek (obsluha Gran Pisty
a hlavní 6sedačka) jsou rychlé, nové a odpojitelné. Na Gran Pistě má i
bublinu. Šestisedačka je zase s pojistkou proti vypadnutí dětí.
Druhá polovina je ovšem návrat do historie. Nejspodnější dvousedačka mi
ani tak nevadila, vede lesem, a tak si člověk odpočine a pokochá se. Daleko
horší je to s trojsedačkou Palon, ta je velmi dlouhá, má sice rozběhový
pás, ale i tak cesta nahoru trvá kolem 10 minut a vzhledem k silným a
studeným větrům ve vrchní části je to opravdu tortura. Jestli nějakou
vyměnit, tak tuto prioritně.
Dále je zde už jen dětský pás v centru Vasonu.
Zalidněnost:
Vyšší zalidněnost je jen na páteřní modré sjezdovce a
šestisedačkové lanovce, ale ani tam se nečekalo ve špičkách více než 5
minut. Ostatní lanovky a sjezdovky zejí prázdnotou. Pravděpodobně je to
náročnějším terénem, na kterém se začátečníci necítí komfortně. Na
Gran Pistě jsem se občas sám i bál, při krátkém odpočinku se někdy
vůbec neobjevil žádný lyžař.
Občerstvení a aprés-ski:
Na obědy jsme nejčastěji využívali hotel Vason, kde velmi dobře vaří
a ve špičkách není problém si sednout.
Úplně nadšeni jsme nebyli ze zařízení Il Bondonero a Baita Vason, které
bylo přeplněné a chaotické, jen s průměrnou kvalitou jídla.
Na rychlé občerstvení doporučuji restauraci na vrcholu Palonu nebo
restauraci Rocce Rosse, v obou je velmi příjemné posezení.
Apres-ski v Monte Bondone žádné není. V 18 hodin, kdy zde zavírá jediný
obchod, na ulici nepotkáte živáčka.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta je celá po dálnici kromě posledních cca 15 km. Na nich nastoupáte
1 450 výškových metrů, takže děti a někteří dospělí mohou v
serpentinách měnit chvílemi barvu. Parkování je u hotelů bez
problémů.