Sjezdovky:
Těšili jsme se na proklamovaná panorámata, leč kvůli počasí se nám
pouze sem tam podařilo něco málo shlédnout. Pokud se povede slunečný den,
věřím, že je to jedinečný výhled a zážitek, kde budete fotoaparátem
jen cvakat do naplnění karty.
Sněhové podmínky:
Na toto období relativně dobré. Sice se nám míchal déšť se
sněžením, ale co jsme mohli dělat. Člověk musí brát, co napadne. Po
ránu slušné svezení od přemrzlého svahu po odpolední firnovou břečku.
Nejhorší bylo, že relativně viditelný byl pouze jediný svah, kam se
přesunuli všichni lyžováníchtivý, včetně výuky lyžování, takže bylo
na svahu dosti husto.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Komfort parkování nic moc, lanovky (až na jisté prehistorické), celkem
ušly (neposuzuji Gran Pistu, kde jsme nelyžovali). Kde se zaspalo, jest asi
obecně přístup a dostupnost k vlekům (píši vzhledem k našemu
ubytování). Po opuštění ubytovacího komplexu následoval dobrodružný
sjezd, což bylo zábavné hlavně pro děti, leč návrat byl "hustý" ze
všech stran. Buď přes otevřenou pláň a ouzoulinkou cestičkou mezi stromy
(zachraňovali jsme tam naší účastnici, která se omotala kolem břízy a
nemohla si odepnout ani lyže), nebo docela prudkým výstupem svahem, nebo
nakonec Japonec, dlouhým ťapáním po silnici. Ani jedna varianta nebyla
příjemná.
Haním celkovou organizaci logistické činnosti (dosti zásadní, pokud vezete
tolik dětí). V destinaci námi obývané haním dále nepřítomnost českého
delegáta v době příjezdu, kdy se střídají turnusy. Bylo tam ubytováno
cca 95 procent Čechů a personál ovládal pouze italštinu a angličtinu. Tím
se celý proces ubytovávání více než předlouho protahuje a navíc to v
dnešní době vypadá, že cestovka na své klienty prdí. Nakonec je to jeden
z nejzásadnějších momentů zájezdu - dopravit se do destinace, ubytovat se
a hlavně bez průtahů. My jsme se ubytovávali 2 hodiny! Tady by se rozhodně
dalo přidat na intenzitě nabízených služeb, hlavně když kolem vás jsou
všechny nápisy v češtině a navíc s odkazem, že delegáta máte možnost
potkat až druhý den ráno! Přitom stejná cestovka pořádá podobné
zájezdy do Francie a tam byl delegát k dispozici jak při příjezdu, tak
odjezdu a navíc v podvečer obcházel jednotlivé ubykace a ptal se na
nedostatky, žádosti a poskytoval informace. Tady nám to prostě chybělo.
Zalidněnost:
Vzhledem k nepřízni počasí a nás všudyobléhající mlhu se logicky
všichni soustředili na svahy, kde bylo vidět a bylo věru husto.
Občerstvení a aprés-ski:
Hudba hrála a břinkala v hlavních partiích rozjezdových tras, kde bylo
taktéž přelidněno a dostat se malému občerstvení trvalo docela dlouho.
Pokud jste chtěli rychlejší občerstvení, museli odjet tam, kde byla mlha a
nevlídno.
Doprava do střediska a parkování:
Nám klekla navigace již na začátku naší cesty, ale to není zásadní
problém. Kdo jezdí sem tam do Itálie přes Brenner na Gardu, nemůže minout.
Pořád směr Trento a teprve tam to začne být malinko zajímavé. Odtud se
musíte držet hnědého značení a pokud se otočíte párkrát dokola na
kruháči, tak si z toho nic nedělejte, jako my. Stoupání je dlouhé, tak
nebuďte překvapení. Parkování obecně nic moc.