Sjezdovky:
Ze sjezdovek dnes nebyla upravena Strýčkova a Potůček. My jsme nejvíc
jezdili po Víťově, jednou po Jindrovce a jednou jsme sjeli Turistickou.
Viděla jsem dokonce lidi na Prdecké, ale tam jsme neměli odvahu zajet.
Sněhové podmínky:
Sněhu je ve středisku zoufale málo, už aby přišlo avizované sněžení
a mrazy. I přes malou vrstvu byla však Víťova dobře upravená, po ránu
přimrzlá a až do 11 hodin se po ní dalo pěkně pojezdit. Čekala jsem, že
to bude daleko horší, že bude sníh více mokrý. Bylo zde několik hnědých
míst, kterým se dalo ale bez problémů vyhnout. V horní části, která se
nachází ve vyšší nadmořské výšce, byla vrstvička čerstvého sněhu, i
stromy zde byly pocukrované, což navodilo krásnou zimní atmosféru... K
naší celkové spokojenosti také přispělo i počasí – po několika
opravdu ošklivých dnech, kdy ve středisku bylo podle záběrů z kamer
šedivo a mlhavo, dnes po ránu oblačno a občas i vykouklo sluníčko.
Odpoledne na běžkách dokonce úplně azůro!
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu je nová sedačka, my jsme ale zbourání rychlé pomy skoro
obrečeli. Sedačka je sice pohodlná a rychlá, ale je to něco za něco. Pokud
bude foukat vítr, nebude to na ní nic příjemného. Má hodně vysoké
sloupy. Na pomě se jezdilo při zemi a vítr tady vůbec nevadil.
Synovi-zmrzlíkovi na ní bude skoro pořád zima. Dneska naštěstí ne,
protože bylo kolem nuly. Dvakrát jsme se dnes svezli i na druhé, pomalejší,
lanovce na Pizáru. V provozu byly i obě dětské pomy. Zázemí – zatímco
na Pizáru byly vloni otevřeny nové komfortní toalety, v obecní části sice
postavili lanovku, ale WC je jedno velké zoufalství. Mobilní budky na
parkovišti ráno při našem brzkém příjezdu zavřené. Vyběhla jsem kopec
k občerstvení. Toalety zde byly zavřené taktéž. A rozhodně se nám to
nestalo poprvé. To prostě není dobrou vizitkou areálu. To samé kasy – u
spodní už stála dlouhá fronta, ale okénko zavřené, musela jsem tedy
vylézt znovu strmý kopec k druhé kase, která už jela. Naivně jsem si
myslela, že když zde postaví novou lanovku, bude zde zároveň i nějaká
nová spodní budova, ve které budou jak pokladny, tak i důstojné WC. Tedy
shrnuto a podtrženo: lanovka nová, nešvary zůstaly staré.
Zalidněnost:
Nepodcenili jsme včasný příjezd, protože jsme dnes předpokládali
lyžařskou apokalypsu. Na spodním parkovišti jsme parkovali asi jako pátí.
Pak už přijížděla další auta v poměrně rychlém sledu, ale jak se
později ukázalo, byli to podobní natěšenci jako my. V devět nastal
nějaký útlum a další vlna nastala až někdy po desáté. Do jedenácti se
tak lyžovalo docela pohodově, s minimální frontou. A to jsme jezdili
většinu doby na rychlejší lanovce. Na té druhé se fronta netvořila také
skoro žádná. Čekala jsem to daleko horší. Ani jsem původně kvůli obavě
z přelidněnosti nechtěla jet. Lidé si zřejmě na Silvestra rádi ráno
pospinkají. Odjížděli jsme v půl dvanácté a to teprve spousta lidí
přijížděla a fronta na lanovku už byla slušná. Tady prostě platí
pravidlo - kdo dřív chodí, ten líp lyžuje. My jsme si za tři hoďky
zalyžovali opravdu velmi dobře.
Občerstvení a aprés-ski:
Co se týká občerstvení, zůstalo vše při starém. Dá se najíst v
chatě Hermína, kde se vaří klasická jídla, u horní stanice v bufetu Oaza
– sezení pouze venku, nebo v dolním bufetu, který jsme dnes využili
dvakrát. Tady je výběr z klasického rychlého občerstvení. Škoda, že tu
jsou polévky jen z nějakého polotovaru. Za 45,- Kč by kvalita mohla být
lepší.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do areálu je kapitola sama pro sebe. Dnes to bylo na plavských
serpentýntách kupodivu lepší než na hlavním tahu – na kopci mezi
Držkovem a Plavy byla silnice pokrytá vrstvou ledu. Parkoviště v obecní
části nedoznalo od loňska také žádných změn – tedy jeden velký
tankodrom.