Sjezdovky:
Hory výrazně nerostou ani se nezmenšují
, takže na
zdejších svazích se toho moc nemění. Sympatická je šířka většiny
zdejších sjezdovek. Pro lyžaře sjezdovkového mohou být negativem tři
sjezdovky označené v mapce jako „freeride“, trochu mi přijde, že v
Herlíkovicích tápou, na koho vlastně chtějí cílit...
Sněhové podmínky:
Sněhu je po nedávných vydatných přídělech všude dostatek, dokonce
bych řekla, že na mnohých silnicích je ho víc, než jindy bývá na
sjezdovce. Je ho dokonce tolik, že úplně zakryl technický základ, který
pod tím vším zřejmě leží, z čehož jsem já osobně nadšená
. Daní za
tolik sněhu pak je asi skutečnost, že upravit se to moc nedá, takže třeba
horní pasáž sjezdovky Školní na Bubákově není upravená v celé šířce
a sjezdovka Dětská, která je na webu deklarovaná jako otevřená, je ve
skutečnosti uzavřená... Za to strhávám hodnocení.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Čím víc se po republice staví nové lanovky, tím větší je kontrast,
že tyto dvě už jsou starší. Naštěstí, narozdíl od jiných areálů, kde
už vlastně vleky vůbec nezbyly (Tanvaldský Špičák, Paseky nad Jizerou), v
Herlíkovicích je naštěstí pořád možnost využít některý z vleků.
Však jsme také na jednom z nich nakonec skončili, když už jsme si nechtěli
sedat na mokré sedačky.
Zalidněnost:
Předpověď počasí hlásila sněžení a teploty na nule, takže to snadno
mohlo sklouznout do deště. Počasí očividně lidi od návštěvy odradilo,
zůstalo pár skupinek lyžařských kurzů.
Doprava do střediska a parkování:
Dálnice a silnice od Prahy mokrá, někde za Jičínem se začaly na silnici
objevovat zbytky sněhu. Kolem Vrchlabí už na silnici souvislá vrstva sněhu
s občas vyjetými kolejemi, parkoviště celé pod kašovitým sněhem.