La Rosiere / Espace San Bernardo aktuální report z 08. - 12.01.2019

Sjezdovky:

Z horní stanice šestisedačky Mont Valaisan 2 800 m klesá červená 2800 s pěkným pohodovým sklonem a délkou 1 473 m až k dolní stanici Mont Valaisan, která se nachází vedle horní stanice šestisedačky Moulins. Odtud vede k dolní stanici Moulins červená Combe o délce 2 028 m a převýšením 517 m, jenž má místy spíše sklon černé sjezdovky. Z dolní stanice Moulins nelze na lyžích nikam pokračovat. Pokud se lyžař chce navrátit do jiných částí střediska, musí zhruba ve dvou třetinách sjezdovky Combe odbočit na 1 350 m dlouhou červenou Galinette, která začíná také spíše černým sklonem, ale pak přechází na spíše přejezdovou sjezdovku, která lyžaře dovede k dolní stanici šestisedačky Fort.
Odtud je možné pokračovat novou 476 m dlouhou červenou Bouleaux zpět k dolní stanici Moulins, nebo vyjet sedačkou Fort nahoru, odkud z červené Blaireaur hned nahoře odbočuje doleva krásná nová houpavá 4 502 m dlouhá červená sjezdovka Lac s velmi pěkným sklonem.
Na konci přikládám odkaz na video, co jsem natočil: z vrcholu Mont Valaisan až k dolní stanici Fort.

Sněhové podmínky:

Protože dva a půl dne v La Rosiere sněžilo, bylo sněhu dostatek. Francouzi si s úpravou sjezdovek, když hodně nasněží a někdy i když nenasněží, hlavu moc nedělají. Co stihnou upravit, to upraví, a co ne, neupraví. Vznikají tak komické situace, kdy lyžař za krásného slunečného dne, přesvědčen o krásně upravených sjezdovkách, vyjede na vrchol Mont Valaisan a z něho jede po krásně upravené červené 2 800, která přechází na červenou Combe a na té se nachází 50 až 60 cm neupraveného nového sněhu. Jinudy jet nelze, takže na sjezdovce se válí desítky něšťastných lyžařů. Zbytek lyžařů se také trápí, kromě tak asi dvou procent lyžařů, co fakt v hlubokém sněhu jezdit umí.
Druhý den je tato sjezdovka perfektně upravena a naopak sjezdovka, která byla den před tím perfektně upravena (konkrétně červená Lac), je neupravena, takzě lyžař v plné rychlosti z manžestru vletí na zmrzlé hroudy a boule. Právě proto středisku beru jednu hvězdu z hodnocení. Lyžař toužící po hlubokém prašanu, má v La Rosiere neskutečné množství možností volného terénu. I při pátém stupni lavinového nebezpěčí nikdo nikomu nic nezakazuje, lyžař si na vrcholu Mont Valaisan odpípne a frčí do volného terénu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky jsou všechny bezva, kromě Ecudes, Petit Bois a Chardonnet, které by zasloužily zrenovovat, nebo k nim přidat alespoň pojízdný pás. Také nekonečná dva a půl kilometrů dlouhá poma by si zasloužila něčím nahradit. Perfektní je možnost nechat se zadarmo přes webovou aplikaci vyfotit na vyhlídkové plošině u horní stanice lanovky Fort. Fotku s pozadím Mont Blancu a logem La Rosiere člověk dostane e-mailem (viz foto k reportu). Chtěl bych pochválil prodejnu a servis v části Eucherts, kde mě za pouhých 15 euro vytvarovaly skelet lyžáků, v kterých jsem trpěl s artritickým kloubem. V Hradci Králové to neumí nikdo, snad někde v Praze, ale samozřejmě velmi draze.

Zalidněnost:

Fronty žádné, jediná fronta, která se může vytvořit, je z nedočkavých lyžařů čekajících před otevíračkou ráno.

Občerstvení a aprés-ski:

V novém sektoru Mont Valaisan je jediná restaurace u dolní stanice Fort, bezva sluneční lehátka, ale poněkud dražší. Svařák za 6 eur je fakt dost i na Francii.

Doprava do střediska a parkování:

Bus cestovní kanceláře Intertrans, takže bez starostí, ale rozlámaný. Patrový autobus při mé výšce 193 cm a vzadu v patře znamená jít ohnutý a dostat tak pět ran do hlavy, než vystoupím z autobusu.