Sienna - Czarna Gora aktuální report z 12.02.2019

Sjezdovky:

Bohužel ranní rozhodování a následná pomalá cesta z důvodu náledí způsobily, že jsme se na svahu objevili až po 11. hodině. Dle očekávání byl v důsledku venkovní teploty sníh všude dost rozměklý, nejvíce pak u nástupu na lanovky.
Jak je v Polsku zvykem, nejvíce lyžařů se tísnilo na modrých svazích, kde nebylo skoro k hnutí. Díky tomu byly v relativně lepším stavu delší červené sjezdovky, a stav se lepšil úměrně tomu, jak vzdálené od modrých sjezdovek byly.
Dobře vzhledem k sněhovým podmínkám se lyžovalo na FISových sjezdovkách č. 3 a 4, kde byly vrchní prudší partie pokryté menšími muldami, ale mírnější a široké partie umožňovaly pěkné ježdění až do odpoledne.
Těšil jsem se, že vyzkouším tratě E a F, které byly minulý rok uzavřené, ale bohužel tomu bylo nyní stejně. Sněhu je všude dostatek, škoda...
Zato jsem měl šanci vyzkoušet všechny přejzdy mezi sjezdovkami. Za zmínění stojí určitě třeba vrchní část trati Dojazdowa vedoucí k propojení L2. Jedná se neupravovanou cestu širokou cca 3 metry s muldami, které jsou pomalu stejně tak vysoké. Jiné přejezdy jsou zas široké tak akorát na skútr a zabrzdit na nic bez srážky se stromem je skoro nemožné. Nicméně tyto boční trasy jsou spíše zpestřením pro dobrodruhy a děti, bezpečný přejezd mezi dvěma částmi areálu je bez problému možný spodem přes vlek č. 9.

Sněhové podmínky:

Na hoře sahá pokrývka až ke 150 cm, dole leží okolo metru. Bohužel v místech dojezdu se jedná už od 11 hod. o krupici ze smíšeného technického a přírodního sněhu o výšce i 30 cm. Možná ale za horší stav tratí dnes mohlo i sněžení, které nad ránem přineslo nějakých 8 cm prašanu.
Škoda jen, že celou cestu přes české území svítilo slunce, ale pod Czarnou Gorou se mraky zatáhly a oblačnost se tu držela většinu dne.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Co se týče komfortu, nemá Czarna Gora v okolí takřka žádnou konkurenci. Vyhřívaná šestisedačka s bublinou jezdí spolehlivě a hlavně velmi rychle. I pomalou jízdou dolů tu za den najezdíte klidně 2x více kilometrů než v nedalekých českých areálech.
Skoro opakem komfortu se mohou zdát dvě neodpojitelné čtyřsedačky na okrajích areálu, u kterých vadí hlavně nízká rychlost (především pak u té delší, která obsluhuje pěkné červené svahy). Kotvy se v areálu nenacházejí a přibližovací vlek č. 9 jezdí pomalu.
U delší čtyřsedačky Zmija jsem u nástupu viděl zajímavé zařízení, které bylo instalované těsně vedle projíždějících sedaček a bylo schopné hbitě odfouknout sníh ze zasněžených sedadel. Zajímavá vychytávka, která umožňuje vlekařům soustředit se na obsluhu LD a nemuset celý den ometat sedačky.
Ve středisku se nachází moderní toalety, jak v restauracích, tak například jedny úplně nové v podzemí u parkoviště.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla v areálu relativně vysoká, naštěstí ale hlavně u nejkratší čtyřsedačky a na přilehlých modrých svazích. Zde dosahovala fronta více než 10 minut, a tak nebyl důvod ji čekat víckrát než při výjezdu do areálu. Na šestisedačkovou Luxtorpedu se čekalo okolo 5 minut a s postupem času fronta pozvolna ubývala, až mizela. Na čtyřsedačce Zmija nebyly fronty žádné a málo obsazené byly i přilehlé sjezdovky.
Nejnižší zalidněnost byla v celém areálu po 16. hodině, kdy se svahy postupně upravují a plynule přechází do večerního lyžování. Stále se divím, proč je tohle v Polsku běžné snad v každém větším areálu a v Česku skoro nikde, vyjma lyžování na jednom vleku a podobně...

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení jsme využili po lyžování v centrální budově Czarna Perla, kde se nachází prostorná a vzdušná samoobslužná restaurace. Naložit na (plastové a papírové ) talíře si zde můžete cokoliv, platí se bez rozdílu jen za váhu. Na výběr je od polévek přes 4 druhy pierogů po kuřecí nugetky a křídla s marinádou. Vše za sympatickou cenu 5,50 zlotých za 100 g. Po kusech se platí jen zákusky, pití atd. Točí se zde i česká Plzeň.
Vyloženě aprés-ski tu asi nenajdete, ale dobrou atmosféru navozuje třeba už jen to, že ve všech stanicích hraje hudba po celý den a přijde mi, že lidé jsou tak více uvolnění, i když třeba čekají ve frontě.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava směrem od Deštného přes Orlické Záhoří po Bystrzycu Klodzkou byla celkem dobrodružná, i když v noci napadlo jen pár cm sněhu a jinak nesněžilo již několik dní. Cesta přes Šerlišské sedlo je dlouhodobě zledovatělá a pokrytá sněhem, ale sjízdná celkem snadno díky posypu. Ostatně jezdí tudy i autobusy. Horší je to na klikatých polských silnicích, třeba mezi Spalonou a Nowou Bystrzycou. Několikrát auto i na chvíli ztratilo kontakt se zledovatělým povrchem, a to přesto, že jsem v ostrých serpentinách jel pomaleji než 20 km/h. Občas tu na silnici leží čistý led a posyp žádný, což je při cestě z kopce problém. Po této zkušenosti jsem se obával hlavně klikaté silnice před Czarnou Gororu, která bývala do minulého roku vedena často jen jako jednosměrná. Úprava se ale znatelně vylepšila a silnice je v obousměrném provozu upravena a takřka bez sněhu.
Parkování je nadále zdarma na přehledném kaskádovitém parkovišti, s dobrou docházkovou vzdáleností k LD.