Sjezdovky:
Celý areál jsem projel výletně. Velice se mi líbí klid a ten najdu nad
městečkem Padola, kde jsou velice příjemné sjezdovky. Bohužel vzhledem k
množství sněhu byly veškeré černé sjezdovky uzavřeny. Naštěstí tu
najdete jak červené, tak modré a poježdění bez lidí za to stojí.
Největší radost jsem měl ze sjezdovky Porzen. Jedná se o červenou
sjezdovku s příjemným sklonem a dostatečnou šíří.
Celkově středisko má mnoho velmi hezkých sjezdovek. Dokonce zde najdete
taky jednu z nejprudších černých sjezdovek v Dolomitech. Jedná se o
Holzriese I a II, která má sklon 77 %.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou skvělé. Trochu jsem měl obavu z okruhu Giro delle
Cime. Nakonec i lesní úseky byly skvěle upraveny a nebyl problém s
přejezdem. Horší to bylo v části nad městečkem Padola, kde byly zavřeny
všechny černé sjezdovky, které postupně zasněžovali.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve zdejším středisku se stále investuje a hodně jsem se těšil na
šestimístnou lanovku Porzen a zároveň rozšíření přilehlé sjezdovky. K
této lanovce se dostanete taky novou modrou sjezdovkou z lanovky Signaue.
Další lanovky v oblasti Val Comelico jsou v přípravě. Zde by aspoň odpadl
přejezd. Pak se uvidí, jak to tu bude se zalidněností i v této části,
protože tu bývá opravdu velmi málo lidí.
Pokud se vydáte na okružní cestu Giro della Cime, tak vám zde pomohou
pojízdné pásy.
Na okružní cestě taky minete Kreuzbergpass, kde jsou 2 pomy. Podotýkám,
že tato část slouží dost často pro tréninky závodníků a již se zde
lyžovalo od konce listopadu.
Nad městečkem Moos se jedná především o kabinky a najdete zde i
několik pomiček.
Pokud vylezete z vlaku a nebo zaparkujete ve Vierschachu, tak vás přivítá
stará kabinka. Po vyjetí lanovkou nahoru vás už vás osloví novější
šesti- a osmisedačka a celkově modernější pojetí areálu.
Zalidněnost:
Zalidněnost velmi nízká a místy měl člověk sjezdovku sám pro sebe.
Skibus, vlak poloprázdný a v restauraci Col d’la Tenda bylo obsazeno jen
pár stolů a to především na sluníčku. Tady bylo vidět, že návštěva
uprostřed ledna je ideální volba.
Občerstvení a aprés-ski:
K návštěvě na oběd jsem využil restauraci Col d’la Tenda nad
městečkem Padola, která je velmi příjemná. Jídlo jako např. smažené
vejce se slaninou a opečenýma bramborama zde pořídíte za 15 euro. Můj
oblíbený Aperol pak stojí krásných 5,50 euro. Restaurace je velmi
přátelská a samozřejmě i k nápoji vám dají ke stolu např.
oříšky.
Restaurací v Tre Cime najdete mnoho. Velice příjemná je taky obří
restaurace Monte Elmo.
Doprava do střediska a parkování:
Ubytování jsme měli v Toblachu, takže jsme využívali vlakové spojení
zdarma. Tady přišlo první překvapení, že se v Innichenu muselo
přestupovat na druhý vlak. Jednalo se o ranní spoj v 8:51 h z Toblachu.
Výhoda je, že jsme měli ubytování hned u vlakového nádraží a výstup k
lanovce není tak daleko, vlastně stačí přejít nadchodem nad silnicí a
částí parkoviště.
Co se týká cesty do Dolomit, tu jsem volil tentokrát přes Benešov a
dále na České Budějovice po nově otevřené dálnici, která velmi
urychlila cestu. Snad již brzy bude otevřena a napojena dálnice až do
Rakouska. Následně jsem pokračoval směr Salzburg, Zell am See přes
Mittersil a dále pro krásné horské silnici s placeným tunelem
Felbertaurentunnel, kde průjezd vyšel na 13,50 euro. Dále jsem pokračoval na
Lienz a do Toblachu. Cestou nám místy sněžilo a celou cestu až do Lienzu
bylo zataženo a jakoby mávnutím kouzelného proutku se na hranici vyjasnilo a
ještě nám chvilku svítilo sluníčko na cestu.