Sjezdovky:
Pořádná sjezdovka je v Lomnici prakticky pouze jedna, i když se ve
spodní části větví. Úplně shora začíná jako velmi prudká černá,
potom se mění na červenou a poté na modrou. Dojezd už je spíše do kopce.
Je možné jezdit jen jednotlivé úseky díky lanovkám obsluhujícím právě
jen daný úsek. Nejlepší zážitek nakonec poskytla freeride zóna, která je
alternativou pro horní černý úsek.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky například proti Beskydám, přes které jsme na
Slovensko jeli, byly slabší, nicméně na sjezdovkách sněhu dost, dole
technický. Ráno vše perfektně upraveno a na černé vydrželo v dobré
kvalitě celé dopoledne.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve spodní části od parkovišť jsou moderní sedačkové lanovky a
starší kabinka. Na Skalnaté pleso pokračuje moderní velkokapacitní kabinka
a úplně nahoru prehistorická dvousedačka. Nicméně oproti podobným u nás
i ve světě vás tato dole nekopne do nohou či zadku dle velikosti a má
dostatečný prostor na nohy i pro vyšší lyžaře jako jsem já (200 cm),
takže nemusíte dlouhé minuty jízdy trpět s visícíma nohama.
Zalidněnost:
Lidí ve spodní části bylo lehce nadprůměrně, nahoře v černé části
podprůměrně, fronty se prakticky netvořily.
Občerstvení a aprés-ski:
Na Skalnatém plese je velkokapacitní restaurace a vnitřní venkovní
bufet. Vnitřní bufet těžce nestíhal, venkovní (pouze nápoje) taktéž.
Nahoře je parádní samoobslužná restaurace Panoráma, která zela
prázdnotou. Vypadá poměrně luxusně, takže se jí asi všichni bojí,
nicméně ceny jsou zde stejné jako dole.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice do Tatranské Lomnice od Popradu (vyzkoušeli jsme dvě) jsou
tragické, je lépe vzít si na ně tank. Parkoviště velká, zdarma a s
organizátory, vše bez problémů. Z mnoha pokladen byla otevřena pouze jedna
bez Gopassu a jedna pro Gopassy, u obou tak byla poměrně dlouhá fronta.