Sjezdovky:
Sjezdovky by se daly rozdělit do tří pater, které mají zároveň
stoupající obtížnost. Nejníže položené modré sjezdovky trochu
připomínají dojezd v Bansku. Střední červená pasáž má sice pěkné
úseky, ale začátek tvoří uzoučká spíše cesta než sjezdovka. Nejvýše
položená černá má sice dost prudký sklon, kde se kdysi jezdívaly závody
světového poháru, ale dojezd má do kopce. V provozu nebyla pouze červená
sjezdovka pod lanovkou Tatranská Lomnica - Buková Hora, kde vůbec nebyl
sníh. Celkově bychom sem kvůli žádné sjezdovce nemuseli znovu.
Sněhové podmínky:
Sněhu je překvapivě spíš méně než více. Přesto se v nejvyšší
části, podél černé sjezdovky, vyřádili freerideři v čerstvém sněhu.
Vydřená místa nebyla nikde, zato ploten v horní červené části bylo jak
máku. Naopak spodní část připomínala spíš lyžování v dubnu na jarním
firnu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve spodní části se dubluje starší kabinka a moderní šestisedačka.
Prostřední část obsluhuje v celé délce moderní desetimístná kabinka,
kterou v části doplňuje starší čtyřsedačka. Nejvyšší část
střediska, pokud nepočítáme lanovku pro pěší na Lomnický štít,
obsluhuje pomalá historická dvousedačka, na které, když foukne, přimrzají
vám části těla.
Zalidněnost:
Fronty u lanovek se tvořily maximálně do 5 minut. O dost horší to bylo
na svazích. Tam byla spousta školních kurzů a začátečníků, kteří se
opravdu neskutečně pletli. Bohužel zastavení pod horizontem, nenadálé
zastavení uprostřed sjezdovky nebo rozjetí se bez toho, aby se lyžař
ohlédl kolem sebe, o to nouze rozhodně nebyla. Musím podotknout, že takové
množství začátečníků i na ostřejších svazích jsem nikdy neviděl.
Občerstvení a aprés-ski:
Využili jsme restauraci a café Panorama na Skalnatém plese. Zřejmě
starší budova je pěkně zrekonstruována, ale restaurace kapacitně příliš
nestačí. Fronta na jídlo byla od oběda až do pozdního odpoledne. Pokud ale
chcete jíst na svahu a nechcete pizzu ani pastu (u spodní stanice
desetikabinky), nemáte jinou možnost. Před budovou je i prostorná terasa,
ale tam si dáte pouze pití, navíc už okolo třetí hodiny bylo výdejní
okénko zavřené. K jídlu jsme zkusili tradiční halušky (v Kolibě
předchozí den byly poctivější), výtečný dezert k pití, vcelku pitelný
Zlatý Bažant 73 a slušná káva. Obsluha byla poněkud pomalejší.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta do střediska po upravených silnicích. Parkoviště bez permice a
Gopassu za nekřesťanských 10 euro, s permicí 5 euro a s celosezónním
Gopassem úplně zdarma. Díky!