Scuol aktuální report z 02. - 08.02.2019

Sjezdovky:

Menší až střední, ale kompaktní lyžařské středisko s výběrem všech možných sjezdovek, při špatném počasí si člověk může vystačit s údolními sjezdovkami do Ftanu č. 9 nebo Scuolu č. 1, kde první je pěkná modrá a druhá poctivá červená dlouhá skoro 4 km, obě mají společné dlouhé široké úseky po spádnici v kombinaci s lesními traverzy.
Po výjezdu kabinkou ze Scuolu a následné jizdě krytou 6sedačkou si může člověk vybrat buďto dlouhou modrou č. 11 na Prui nad Ftanem s možným černým (č. 7) nebo červeným startem (na mapě není, ale rolbují to), nebo zpátky k 6sedačce po širokánské modré č. 15 na Motta Naluns, která je sice plochá, ale má spoustu teréních nerovností a hned vedle je snowpark. Vedle něj vede ještě jedna červená č. 6 s poměrně strmým začátkem.
Nalevo od této sedačky pak začíná červené dálniční eldorádo na Jonvrai se 3 sjezdovkami č. 13, 14, 16, kdy na č. 14 jsem potkal manžestr ješte okolo půl jedné odpoledne.
Z kotliny Jonvrai je možno se vrátit lanovkou Clunas kousek nad lanovku z Motta Naluns, takže se z ní dají sjet úplně všechny výše popsané sjezdovky.
Dále vede z Jonvrai 4sedačka na Mot da Ri, kde začíná ukázková modrá dálnice č. 25 a dvě kratší černé č. 23 a 24.
Dále je poslední lanovka na vrchol Salaniva, kde byla zavřená kvůli lavinám sjezdovka Siert č. 18, č. 19 je pak pěkná okružní modrá s U-rampou na konci a pak samozřejmě Traumpiste, u které je opravdu škoda, že tak po 2/3 sjezdu nevede zpátky lanovka.
Černou č. 17 ani sjezdovky na Champatsch jsme nevyzkoušeli.

Sněhové podmínky:

Fantastické, ve městě půl až metr sněhu, nahoře dva metry. První den nám ještě sněžilo, ale pak azurové nebe a skoro bezvetří s teplotami lehce pod nulou, prostě ideál. Švýcarská kvalita úpravy sjezdovek byla podpořená prašanem, takže sjezdovky s minimem muld až do večera, ale tohle bylo dáno i zalidněním.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Z údolí kabinka pro 8 lidí, pak 2x 6sedačka krytá, 1x čtyřsedačka krytá, 3x čtyřsedačka, vše odpojitelné a rychlé, pak vleky na Champatch nevyužité a pár pásů v dětském parku, ale hlavně všechny lanovky mají zábrany pro děti!

Zalidněnost:

Jediná fronta byla ráno na lanovku okolo půl 9, a to tak na 5 minut, pak již od 9 hod. i tato lanovka bez fronty. Ostatní lanovky naprosto bez čekání, nárazově pouze 1 až 2 minuty fronta na hlavní 6sedačku na Motta Nalluns, ale to jen kvůli tomu, že nejvíc zastavovala kvůli největšímu využívání začátečníky.

Občerstvení a aprés-ski:

V areálu vyzkoušeno osm větších či menších stravovacích zařízení. Převaha s obsluhou s trochu vyššími cenami než v Rakousku, ale najde se v hlavní budově i klasická táckárna, kde není problém koupit hamburger za 12 franků nebo jídla na váhu. Kdo má děti, ocení ochucenou vodu za frank.
Samozřejmostí je velká místnost pro konzumaci vlastního jídla či dětská školka s dětským hřištěm u hlavní budovy. Ve městě diskotéky, bary, lázně Bogn Engadina nebo sáňky, možností spousty...

Doprava do střediska a parkování:

Cesta tam více méně bez problému, zdržení jen na půl hodiny u Ga-Pa, kdy jsme neposlechli Waze a najeli do fronty na závody mužů ve sjezdu. Pak malá fronta v Martině na hranicích AT/CH, kde celníci posílali auta mířící do Livigna zpátky kvůli neprůjezdné cestě k tunelu. Zpátky to byla jiná, kvůli uzavření D5, ale to by bylo na román. :D Jinak cesta necelých 700 km na jednu nádrž, po cestě zpátky využito Samnaun, nafta za 1 euro.