Sjezdovky:
Pro carvingový oblouk jsou vhodné především sjezdovky obsluhované
lanovkou Sandling-Jet, z nichž nejlepší je sjezdovka č. 20 přímo pod
lanovkou. Ve druhé části areálu již nejsou sjezdovky ve většině
případů tak široké, dolů do údolí se střídají spíše přejezdové
cesty s širšími prudšími úseky. Modrá č. 13 je pak v podstatě celá
přejezdová cesta, kopíruje totiž vysokohorskou silnici.
Ve druhém patře areálu jsou pak sjezdovky obsluhované lanovkou Loserfenster
a dvěma kotvovými vleky, zde jsou již všechny sjezdovky nad hranící lesa a
je zde mnoho příležitostí pro jízdu ve volném terénu.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k tomu, že i přes noc byly plusové teploty, tak již od rána
byly tratě v dolní části areálu měkké a sníh těžší. V horním patře
pak napadl čerstvý prašan, který se v prudších místech začal brzy
nahrnovat do boulí. V některých případech byla lepší variantou jízda
mimo sjezdovku. 
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z parkoviště vyvážejí lyžaře šestisedačkové lanovky s bublinou,
horní část pak obsluhuje odpojitelná čtyřsedačková lanovka a dva vleky.
Nejslabším místem areálu je pomalá dvousedačková lanovka, které se nelze
vyhnout, aby se člověk dostal do horního patra areálu. Ovšem trochu toho
retra občas neuškodí. 
Zalidněnost:
Velmi nízká, lyžovalo se bez front, a i na sjezdovkách bylo většinou
místa víc než dost. Nezřídka kdy jsme měli sjezdovku sami pro sebe.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívili jsme chatu Loserhütte, z jejíž terasy je pěkný výhled na
panorama Solné komory. Dali jsme si Germknödel (6 €) a místní guláš s
pařeným knedlíkem a zelím (14,5 €). Oba jsme si velmi pochutnali.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska bez problémů, akorát posledních pár kilometrů je
z Altausse po úzké silnici. Parkování bezplatné téměř u lanovek.