Sjezdovky:
O sjezdovkách není nutno ani hovořit, postačí zde jednotné číslo. A
přesto, že je jen jedna, zvládne její délce konkurovat jen pár českých
areálů. Její oficiální zbarvení je modro-červené a má délku rovné 2,5
km. Její profil bych rozdělil na 4 části, všechny zhruba stejně dlouhé,
tedy po 600 metrech. První je poctivě červený a asi nejužší ze všech,
přesto však minimálně v šířce průměru českých svahů. Ty zbylé jsou
pak širší až dvakrát tolik. Druhý je modrý, mírný a vhodný pro
začátečníky. Carvovat tu zvládne snad každý a místa je tu dostatek.
Třetí bych pak označil zeleně, i když bruslit zde většině lyžařů
netřeba. Ale sklon je opravdu mírný až rovinatý, jen svah je mírně
nakloněný doprava. A poslední čtvrtý je opět červený, v podstatnější
šířce než ten první. Zde se mi jezdilo nejlépe. Dojezd k lanovce se pak na
posledních 100 metrů takřka narovnává, takže není třeba mít strach o
nezastavení.
Sněhové podmínky:
Sněhu je v areálu dostatek, odhadem přes půl metru všude. Bílá
pokrývka leží okolo, i když se kvůli husté mlze žádný výhled mimo svah
nenaskytoval. Jinak ale silné osvětlení umožňovalo přijatelný výhled na
20 až 30 metrů před sebe, což v podstatě na tomto svahu stačilo k jízdě
bez omezení. Kromě mlhy, přes kterou bylo mimo osvětlenou sjezdovku vidět
sotva na špičku nosu, znepříjemňoval lyžování i déšť, tedy
naštěstí spíš jen mrholení. To naštěstí ustalo po osmé hodině a
stejně tak po deváté značně ustoupila i mlha, ačkoliv předpověď
slibovala pravý opak.
Bohužel se to samozřejmě podepisovalo na stavu sjezdovky. Díky prakticky
nulové zalidněnosti se ale netvořily žádné muldy a na rozbředlý sníh
tak stačily allmountainy s 85 mm pod patou, se kterými jsem si lyžování
užíval.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Tahákem areálu je moderní osmimístná kabinková lanovka, která má
jediné mínus - že je kabinková.
Sundání a nandání lyží u každé jízdy je
nepřekvapivě namáhavé a zdržující. Ale pro méně zdatné lyžaře,
kterých je v Polsku většina, je takový proces zřejmě jednodušší a
méně problematický než třeba nástup na neodpojitelnou sedačku (což mohu
z vlastních zkušeností z polských areálů potvrdit).
Menším mínusem je pak to, že kabinka není osvětlena, a tak za stavu, kdy
na oknech vidíte jen kapky deště a osvětlená sjezdovka je 200 metrů
daleko, procitnete jen při průjezdu kolem lampiček na lanovkových sloupech.
Jinak jste odkázáni na vlastní zábavu na mobilním telefonu nebo ke spánku.
A k tomu nebylo tentokrát daleko. Lanovka by sice dle údajů v brožurách i
ve stanicích měla zvládnout trasu absolvovat již za nějakých 7 minut, ale
zřejmě díky silnějšímu větru, který panoval v horní části areálu,
jí cesta dnes zabírala čas skoro dvakrát tak dlouhý (průměrně 11 až 12
minut). K tomu je nutné připočíst čas na nasazení lyží, krátký
příchod k lanovce a podobně... Výsledkem bylo, že čas jízdy nahoru-dolů
šlo jen obtížně stlačit pod 19 minut. I tak ale díky solidní délce svahu
nalyžujete slušnou porci kilometrů. Dle brožury se v areálu nachází dole
ještě dva kratičké vleky, které mi ale mlha neumožnila vidět a večer
byly tak či tak mimo provoz.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla prakticky nulová a můj obdiv patří všem, kteří se
vyhecovali jako já, aby v tomto počasí šli lyžovat. Češi zde sice nebyli
žádní, ale dle očekávání polští nadšení lyžaři neváhali a přijeli
bez ohledu na jejich lyžařské schopnosti.
Dorazili tak rodiny s dětmi i například neznámý lyžař na nových
Redsterech X9 (na které jsem jen závistivě zíral
), který
plužil odhodlaně celé 3 hodiny ze svahu dolů.
Dohromady ale na parkovišti nestálo více než 25 aut a tak jezdily kabinky
prázdné a cestou dolů jsem předjel vždy 5 až 10 lyžařů. Obrovské plus
tohoto počasí - jinak totiž na takové idylické rodinné sjezdovce musí
být přes den plno.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení bylo podobné tomu v jiných polských areálech - tedy
samoobslužná restaurace, kde si člověk může nabrat libovolných pokrmů
pouze v závislosti na jejich váze. Cena tu navíc nebyla vysoká - tuším že
kolem 5 zlotých za 100 gramů na talíři.
Jinak byla ale restaurace v dolní stanici LD zklamáním - otevírací doba
byla uvedena do 22 hodin a když jsme schválně skončili ve 21.30, abychom se
najedli něčeho teplého, teplé pokrmy byly již sklizeny. Dal jsem si tedy
aspoň jablečný koláč za 10 zlotých, abych se zbavil zálohy za permici.

U horní stanice LD se nachází ještě druhá restaurace, otevřeno je ale jen
do 15:30.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava byla hlavním a největším mínusem tohoto lyžování. Z
Chrastavy, kde jsem pobýval, byl Swieradow Zdroj vzdálen asi 35 km. I když
jsem vyjel v 17 hodin, na místo jsem dorazil až o 75 minut později. Důvodem
byla velmi klikatá silnice (přes Frýdlant a Nové Město pod Smrkem), déšť
a s postupem času stále houstnoucí mlha. Na hranicích byla již taková, že
bylo nutné jet cca 20 km/h a na příjezdové cestě k areálu (poslední cca 3
km) chyběly patníky a jelo se tak na jedničku skoro poslepu... 
Parkoviště kousek pod hlavní budovou je prostorné, povrch bláto se
štěrkem, který naštěstí převažoval. Na cedulích byla stanovena cena 10
zlotých, zřejmě ale na večerním lyžování neplatí, nebo se nikomu v
tomto počasí nechtělo vybírat.