Swieradow Zdroj aktuální report z 01.03.2019

Sjezdovky:

O sjezdovkách není nutno ani hovořit, postačí zde jednotné číslo. A přesto, že je jen jedna, zvládne její délce konkurovat jen pár českých areálů. Její oficiální zbarvení je modro-červené a má délku rovné 2,5 km. Její profil bych rozdělil na 4 části, všechny zhruba stejně dlouhé, tedy po 600 metrech. První je poctivě červený a asi nejužší ze všech, přesto však minimálně v šířce průměru českých svahů. Ty zbylé jsou pak širší až dvakrát tolik. Druhý je modrý, mírný a vhodný pro začátečníky. Carvovat tu zvládne snad každý a místa je tu dostatek. Třetí bych pak označil zeleně, i když bruslit zde většině lyžařů netřeba. Ale sklon je opravdu mírný až rovinatý, jen svah je mírně nakloněný doprava. A poslední čtvrtý je opět červený, v podstatnější šířce než ten první. Zde se mi jezdilo nejlépe. Dojezd k lanovce se pak na posledních 100 metrů takřka narovnává, takže není třeba mít strach o nezastavení.

Sněhové podmínky:

Sněhu je v areálu dostatek, odhadem přes půl metru všude. Bílá pokrývka leží okolo, i když se kvůli husté mlze žádný výhled mimo svah nenaskytoval. Jinak ale silné osvětlení umožňovalo přijatelný výhled na 20 až 30 metrů před sebe, což v podstatě na tomto svahu stačilo k jízdě bez omezení. Kromě mlhy, přes kterou bylo mimo osvětlenou sjezdovku vidět sotva na špičku nosu, znepříjemňoval lyžování i déšť, tedy naštěstí spíš jen mrholení. To naštěstí ustalo po osmé hodině a stejně tak po deváté značně ustoupila i mlha, ačkoliv předpověď slibovala pravý opak.
Bohužel se to samozřejmě podepisovalo na stavu sjezdovky. Díky prakticky nulové zalidněnosti se ale netvořily žádné muldy a na rozbředlý sníh tak stačily allmountainy s 85 mm pod patou, se kterými jsem si lyžování užíval.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Tahákem areálu je moderní osmimístná kabinková lanovka, která má jediné mínus - že je kabinková. Sundání a nandání lyží u každé jízdy je nepřekvapivě namáhavé a zdržující. Ale pro méně zdatné lyžaře, kterých je v Polsku většina, je takový proces zřejmě jednodušší a méně problematický než třeba nástup na neodpojitelnou sedačku (což mohu z vlastních zkušeností z polských areálů potvrdit).
Menším mínusem je pak to, že kabinka není osvětlena, a tak za stavu, kdy na oknech vidíte jen kapky deště a osvětlená sjezdovka je 200 metrů daleko, procitnete jen při průjezdu kolem lampiček na lanovkových sloupech. Jinak jste odkázáni na vlastní zábavu na mobilním telefonu nebo ke spánku. A k tomu nebylo tentokrát daleko. Lanovka by sice dle údajů v brožurách i ve stanicích měla zvládnout trasu absolvovat již za nějakých 7 minut, ale zřejmě díky silnějšímu větru, který panoval v horní části areálu, jí cesta dnes zabírala čas skoro dvakrát tak dlouhý (průměrně 11 až 12 minut). K tomu je nutné připočíst čas na nasazení lyží, krátký příchod k lanovce a podobně... Výsledkem bylo, že čas jízdy nahoru-dolů šlo jen obtížně stlačit pod 19 minut. I tak ale díky solidní délce svahu nalyžujete slušnou porci kilometrů. Dle brožury se v areálu nachází dole ještě dva kratičké vleky, které mi ale mlha neumožnila vidět a večer byly tak či tak mimo provoz.

Zalidněnost:

Zalidněnost byla prakticky nulová a můj obdiv patří všem, kteří se vyhecovali jako já, aby v tomto počasí šli lyžovat. Češi zde sice nebyli žádní, ale dle očekávání polští nadšení lyžaři neváhali a přijeli bez ohledu na jejich lyžařské schopnosti.
Dorazili tak rodiny s dětmi i například neznámý lyžař na nových Redsterech X9 (na které jsem jen závistivě zíral ), který plužil odhodlaně celé 3 hodiny ze svahu dolů.
Dohromady ale na parkovišti nestálo více než 25 aut a tak jezdily kabinky prázdné a cestou dolů jsem předjel vždy 5 až 10 lyžařů. Obrovské plus tohoto počasí - jinak totiž na takové idylické rodinné sjezdovce musí být přes den plno.

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení bylo podobné tomu v jiných polských areálech - tedy samoobslužná restaurace, kde si člověk může nabrat libovolných pokrmů pouze v závislosti na jejich váze. Cena tu navíc nebyla vysoká - tuším že kolem 5 zlotých za 100 gramů na talíři.
Jinak byla ale restaurace v dolní stanici LD zklamáním - otevírací doba byla uvedena do 22 hodin a když jsme schválně skončili ve 21.30, abychom se najedli něčeho teplého, teplé pokrmy byly již sklizeny. Dal jsem si tedy aspoň jablečný koláč za 10 zlotých, abych se zbavil zálohy za permici.
U horní stanice LD se nachází ještě druhá restaurace, otevřeno je ale jen do 15:30.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava byla hlavním a největším mínusem tohoto lyžování. Z Chrastavy, kde jsem pobýval, byl Swieradow Zdroj vzdálen asi 35 km. I když jsem vyjel v 17 hodin, na místo jsem dorazil až o 75 minut později. Důvodem byla velmi klikatá silnice (přes Frýdlant a Nové Město pod Smrkem), déšť a s postupem času stále houstnoucí mlha. Na hranicích byla již taková, že bylo nutné jet cca 20 km/h a na příjezdové cestě k areálu (poslední cca 3 km) chyběly patníky a jelo se tak na jedničku skoro poslepu...
Parkoviště kousek pod hlavní budovou je prostorné, povrch bláto se štěrkem, který naštěstí převažoval. Na cedulích byla stanovena cena 10 zlotých, zřejmě ale na večerním lyžování neplatí, nebo se nikomu v tomto počasí nechtělo vybírat.