Sjezdovky:
Na sjezdovkách A, B, C je sněhu stále dostatek. Žádná vydřená místa.
V sobotu byl zřejmě v provozu i Velký Václavák. Nebyli jsme tam, ale
slyšeli jsme v pátek odpoledne odtamtud rolbu, která sjezdovku nějakou dobu
rolbovala – připravovali se asi na víkendový nával lyžařů. Jezdil i
Malý Václavák – kraťoučká úzká sjezdovka mezi Chatou Sabinka a
Volarezou – pro začínající malé lyžaře ideální.
Nejlepší lyžování bylo asi včera - málo lidí, sluníčko se schovalo za
mráčky, takže tak nehřálo a sníh tolik neměkl.
Sjezdovky jsou výborně upravovány. I přes docela vysoké večerní teploty
jsou urolbovány opravdu dokonale. V rolbě jsme viděli samotného pana
majitele. Za úpravu sjezdovek zaslouží opravdu velikou pochvalu. O
Velikonočním volnu projížděl každý den i stopu pro běžky (nechápu
chování některých tupounů, kteří stopu okamžitě rozšlapou!).
Sněhové podmínky:
Stále hodně sněhu, hlavně v horních partiích sjezdovek. U dojezdu je
sníh už docela špinavý, ale na lyžování je ho stále dost - žádná
vydřená místa. Po ránu skvěle urolbováno. Slunce ale od rána svítilo
dost intenzivně, takže po chvilce začal sníh měknout. Tam, kde byl ale
stín a profukovalo, vydržela sjezdovka tuhá ještě v poledne (ale takových
míst moc nebylo, spíše to byla místečka).
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál obsluhuje několik stařičkých pom a jedna stará kotva. Poma je na
vleku B, C, Malém Václáváku a Velkém Václaváku. V mapě areálu je
kreslena ještě Švýcárna, ale nevím, kdy naposledy vlastně jezdila. Vleky
jsou pomalé a poruchové, ale při té péči, kterou jim zde věnují, je
zázrak, že ještě jezdí. Na vleku B je vidět, že byl kdysi vlek z obou
stran, nyní již jezdí pouze jedna strana. O kus dál jsou stožáry, kde byl
před dávnou dobou také nějaký vlek, ale nyní již zbyly jen ty stožáry.
Veškeré kovové části jsou neuvěřitelně rezaté. Při pohledu na zrezlé
stožáry jsem si připadal jako ve filmu Šílený Max.
Nástup na vlek řídí semafor. Když se rozsvítí zelená, rozjedete se a
chytnete pomu. Dříve fungovala i červená světla. Teď již funguje jen to
zelené – prostě semafor je zhaslý, když máte jet, rozsvítí se zelená.
Zpočátku z toho jsou lyžaři trochu zmatení, protože jim chybí ta
červená. Také se může stát, že v ostrém slunci úplně přehlédnete,
že zelená svítí.
Co mě však dovádělo k naprostému šílenství, jsou turnikety – lépe
řečeno nájezd do turniketů – tam totiž vyčnívaly různé kovové
části. Sníh na dojezdu hodně rychle odtával a odtál až na kov. Proč
proboha před sezonou tam nehodí nějaký koberec nebo žíněnku a neobalí
něčím zábradlí? Asi je to na tento areál moc práce. Některým lyžařům
toto kupodivu vůbec nevadilo a po železe jezdili vesele dál. Jiní lyžaři
(včetně mě) se dožadovali, aby vlekař „železná“ místa zaházel
lopatou. Vlekař, držící v jedné ruce cigaretu a druhou rukou občas
podávající kotvy, neustále opakoval větu: „Já jsem tady sám. Já jsem
tady sám!“ Tuto zaklínací formulku jsem si zapamatoval. Zkusím ji použít
v práci, protože včera na vleku C fungovala pro vlekaře bezvadně.
Naštvaní lyžaři se po chvíli chopili sami lopaty a kritická místa sami
zaházeli. Napadlo mě, proč tohle neudělá vždy přechozí den vlekař,
když provoz končí? Sníh je v tu dobu změklý, přes noc by ztuhl a ráno by
lidé nemuseli jezdit po železe. Po chvíli se k vlekařovi dostavil ještě
další kolega. Tak abychom teda neřekli, tak si vzal do jedné ruky lopatu, se
kterou trochu ďoubal sníh a druhou rukou stihl ještě obsluhovat mobil –
šikovný chlapec. Bohužel najít dnes šikovné, pracovité a ještě
přemýšlející lidi je dnes těžké. Jelikož tato podívaná nebyla na moji
nervovou soustavu, tak jsme přejeli na vlek B. Tam je sice takový krkolomný
nájezd v místě, kde uchopujete pomu, ale byl zde o dost aktivnější vlekař
a méně lidí.
Zalidněnost:
V pátek, v sobotu a v neděli poměrně dost lyžařů. Cca mezi 9. a 10.
hod. člověk více času strávil ve frontě na pomalý vlek než samotným
lyžováním. Nejméně lidí bylo včera - to se jezdilo přímo k vleku. Davy
turistů mířily na Praděd pěšky.
Občerstvení a aprés-ski:
Nevyužili jsme. Lyžovali jsme do oběda a byli jsme dosyta najedeni od
snídaně. Možností na občerstvení je zde ale dostatek.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezdová cesta na Hvězdu je v katastrofálním stavu, na což
upozorňují i cedule "Silnice v havarijním stavu". Cesta bez sněhu až na
parkoviště na Ovčárnu.
Hodně lidí se vydalo pěšky z Hvězdy (viděli jsme zástupy lidí, když
jsme jeli z Ovčárny autem). Cesta je však velice prašná - v zimě se
silnice sype štěrkem, sníh odtál a štěrk na silnici zůstal. Doporučoval
bych všem turistům, ať raději vyjedou na Ovčárnu busem a ten prach
nedýchají. Opravdu to byla strašná hulenice - zvlášť, když kolem nich
projel třeba bus. Někteří lidé tuto cestu absolvovali dokonce s malými
dětmi či dokonce miminky v kočárku.
Výjezd z Hvězdy je regulován, což je myslím dobře. V celou hodinu se
jezdí nahoru a v půl dolů. Výjezd autem je ale dost drahý, pokud zde nejste
ubytovaní. Kolik se platí za bus, nevím.