Ovčárna - Praděd aktuální report z 19. - 22.04.2019

Sjezdovky:

Na sjezdovkách A, B, C je sněhu stále dostatek. Žádná vydřená místa. V sobotu byl zřejmě v provozu i Velký Václavák. Nebyli jsme tam, ale slyšeli jsme v pátek odpoledne odtamtud rolbu, která sjezdovku nějakou dobu rolbovala – připravovali se asi na víkendový nával lyžařů. Jezdil i Malý Václavák – kraťoučká úzká sjezdovka mezi Chatou Sabinka a Volarezou – pro začínající malé lyžaře ideální.
Nejlepší lyžování bylo asi včera - málo lidí, sluníčko se schovalo za mráčky, takže tak nehřálo a sníh tolik neměkl.
Sjezdovky jsou výborně upravovány. I přes docela vysoké večerní teploty jsou urolbovány opravdu dokonale. V rolbě jsme viděli samotného pana majitele. Za úpravu sjezdovek zaslouží opravdu velikou pochvalu. O Velikonočním volnu projížděl každý den i stopu pro běžky (nechápu chování některých tupounů, kteří stopu okamžitě rozšlapou!).

Sněhové podmínky:

Stále hodně sněhu, hlavně v horních partiích sjezdovek. U dojezdu je sníh už docela špinavý, ale na lyžování je ho stále dost - žádná vydřená místa. Po ránu skvěle urolbováno. Slunce ale od rána svítilo dost intenzivně, takže po chvilce začal sníh měknout. Tam, kde byl ale stín a profukovalo, vydržela sjezdovka tuhá ještě v poledne (ale takových míst moc nebylo, spíše to byla místečka).

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Areál obsluhuje několik stařičkých pom a jedna stará kotva. Poma je na vleku B, C, Malém Václáváku a Velkém Václaváku. V mapě areálu je kreslena ještě Švýcárna, ale nevím, kdy naposledy vlastně jezdila. Vleky jsou pomalé a poruchové, ale při té péči, kterou jim zde věnují, je zázrak, že ještě jezdí. Na vleku B je vidět, že byl kdysi vlek z obou stran, nyní již jezdí pouze jedna strana. O kus dál jsou stožáry, kde byl před dávnou dobou také nějaký vlek, ale nyní již zbyly jen ty stožáry. Veškeré kovové části jsou neuvěřitelně rezaté. Při pohledu na zrezlé stožáry jsem si připadal jako ve filmu Šílený Max.
Nástup na vlek řídí semafor. Když se rozsvítí zelená, rozjedete se a chytnete pomu. Dříve fungovala i červená světla. Teď již funguje jen to zelené – prostě semafor je zhaslý, když máte jet, rozsvítí se zelená. Zpočátku z toho jsou lyžaři trochu zmatení, protože jim chybí ta červená. Také se může stát, že v ostrém slunci úplně přehlédnete, že zelená svítí.
Co mě však dovádělo k naprostému šílenství, jsou turnikety – lépe řečeno nájezd do turniketů – tam totiž vyčnívaly různé kovové části. Sníh na dojezdu hodně rychle odtával a odtál až na kov. Proč proboha před sezonou tam nehodí nějaký koberec nebo žíněnku a neobalí něčím zábradlí? Asi je to na tento areál moc práce. Některým lyžařům toto kupodivu vůbec nevadilo a po železe jezdili vesele dál. Jiní lyžaři (včetně mě) se dožadovali, aby vlekař „železná“ místa zaházel lopatou. Vlekař, držící v jedné ruce cigaretu a druhou rukou občas podávající kotvy, neustále opakoval větu: „Já jsem tady sám. Já jsem tady sám!“ Tuto zaklínací formulku jsem si zapamatoval. Zkusím ji použít v práci, protože včera na vleku C fungovala pro vlekaře bezvadně. Naštvaní lyžaři se po chvíli chopili sami lopaty a kritická místa sami zaházeli. Napadlo mě, proč tohle neudělá vždy přechozí den vlekař, když provoz končí? Sníh je v tu dobu změklý, přes noc by ztuhl a ráno by lidé nemuseli jezdit po železe. Po chvíli se k vlekařovi dostavil ještě další kolega. Tak abychom teda neřekli, tak si vzal do jedné ruky lopatu, se kterou trochu ďoubal sníh a druhou rukou stihl ještě obsluhovat mobil – šikovný chlapec. Bohužel najít dnes šikovné, pracovité a ještě přemýšlející lidi je dnes těžké. Jelikož tato podívaná nebyla na moji nervovou soustavu, tak jsme přejeli na vlek B. Tam je sice takový krkolomný nájezd v místě, kde uchopujete pomu, ale byl zde o dost aktivnější vlekař a méně lidí.

Zalidněnost:

V pátek, v sobotu a v neděli poměrně dost lyžařů. Cca mezi 9. a 10. hod. člověk více času strávil ve frontě na pomalý vlek než samotným lyžováním. Nejméně lidí bylo včera - to se jezdilo přímo k vleku. Davy turistů mířily na Praděd pěšky.

Občerstvení a aprés-ski:

Nevyužili jsme. Lyžovali jsme do oběda a byli jsme dosyta najedeni od snídaně. Možností na občerstvení je zde ale dostatek.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezdová cesta na Hvězdu je v katastrofálním stavu, na což upozorňují i cedule "Silnice v havarijním stavu". Cesta bez sněhu až na parkoviště na Ovčárnu.
Hodně lidí se vydalo pěšky z Hvězdy (viděli jsme zástupy lidí, když jsme jeli z Ovčárny autem). Cesta je však velice prašná - v zimě se silnice sype štěrkem, sníh odtál a štěrk na silnici zůstal. Doporučoval bych všem turistům, ať raději vyjedou na Ovčárnu busem a ten prach nedýchají. Opravdu to byla strašná hulenice - zvlášť, když kolem nich projel třeba bus. Někteří lidé tuto cestu absolvovali dokonce s malými dětmi či dokonce miminky v kočárku.
Výjezd z Hvězdy je regulován, což je myslím dobře. V celou hodinu se jezdí nahoru a v půl dolů. Výjezd autem je ale dost drahý, pokud zde nejste ubytovaní. Kolik se platí za bus, nevím.