Sjezdovky:
Tratě v hlavní části střediska pod Petrovými kameny mají všechny
podobný profil, tj. pozvolný rozjezd, ostřejší střed a zábavně houpavý
dojezd. Sjezdovky nejsou navzájem lyžařsky propojené, a je nutné mezi nimi
přejíždět trochu nejistými traverzy mezi trčící kosodřevinou.
Sněhové podmínky:
Tradiční zakončení sezony na konci dubna se zřejmě letos nevydaří. Na
dojezdech už prosvítá hlína, na sjezdovce A kolem křížení se silnicí na
Praděd už byla vydřená místa. V oraništi rozbředlého mokrého sněhu se
na sjezdovkách A a B2 ještě daly najít koridory s pevným podkladem
umožňujícím svižnější jízdu. Na červené B1 pak zbývá nejvíc
sněhu, ale ve formě téměř nesjízdné. Zbývající sjezdovky nebyly v
provozu, v případě C pak z důvodu poruchy vleku, jehož horní stanici
zrovna opravovali.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jízda na starších typech vleků, zejména na rychlých Tatrapomách, mi
přijde zábavná - člověk si při ní zalyžuje i cestou vzhůru. Problém
však vidím v nespávně uvedených údajích o kapacitě - u Metasportu A je
oproti deklarovaným 900 os./hod. zhruba poloviční, u ex-dvojvleku B místo 1
800 os./hod. dokonce pětinová! S ohledem na nepříznivou finanční situaci
střediska však netuším, nakolik by byla byť i menší investice do
rekonstrukce vleků reálná.
Zalidněnost:
Fronty se tvořily jen nárazově u vleku B, na kterém měli přednost
účastníci dopoledních závodů. Jinak se na svazích pohybovalo jen pár
desítek lyžařů.
Doprava do střediska a parkování:
Využil jsem kvalitního autobusového spojení z Bruntálu, čímž jsem se
vyhnul nákladům spojeným s výjezdem a parkováním.