Sjezdovky:
V provozu je vše "podstatné", nejezdí se jen na sjezdovkách č. 2, 8 a
bohužel i mé oblíbené č. 12, která je z většiny závislá na
přírodním sněhu. Nejlépe se mi carvuje na sjezdovce č. 4 a na dolní
polovině hlavní sjezdovky č. 1. Vždy si také zajedu odpočinout na téměř
plochou louku u vleku Bubákov 800, kde se při zmrzlém povrchu lze projet i
relativně obstojnou rychlostí. 
Sněhové podmínky:
Nejprve je třeba pochválit areál, jak si s vysněžením všech sjezdovek
poradil. Když jsem ještě na začátku ledna koukal na tristní sněhové
podmínky, nevěřil jsem, že za pár dní se zde půjde prohánět na velmi
slušném základu. Areál uvádí od 40 do 50 cm, čímž se asi pohybuje nad
průměrem zasněžení svahů v ČR. Půl metr opravdu na spoustě míst
leží, především na v předchozích týdnech intenzivně zasněžované
hlavní sjezdovce č. 1.
Bohužel ale ke sněhovým podmínkám míří i největší výtka, za
kterou musím jednu vločku strhnout, Na několika místech se vyskytuje
množství kamínků i trochu větších kamenů, a to klidně i přes
dostatečnou sněhovou pokrývku v daných místech. Jedná se především o
prvních 200 metrů sjezdovky č. 1 a dojezdy sjezdovek č. 4 a 4a. Občas se
ale objeví i jinde, proto si i při velké opatrnosti nějakou tu rýhu na
skluznici domů přivezete.
Já jich nasbíral celkem dost, naštěstí ale jen jednu
hlubší.
Samotnou kapitolou je klasicky horní přejezd mezi Herlíkovicemi a
Bubákovem.
Novinkou jsou zde dvě cedule varující před nedostatečnou
sněhovou pokrývkou a upozorňující na jízdu na vlastní nebezpečí. Jinak
ale areál s touto cestou neudělal nic, šíleně zvlněná musí být zřejmě
i bez sněhu.
Tak snad alespoň nové cedule nějakého začátečníka
varují... Jinak jsou zde podmínky opravdu nevhodné - zmíněné terénní
nerovnosti, led i místy vykukující bahno, šišky atd.
Jinak byly ale podmínky na svazích skvělé, po celý den přimrzlý
(převážně technický) sníh, ledové plotny snad jen na sjezdovce č. 10.
Muldy se netvořily snad nikde, pouze odpoledne velmi malé na terénním zlomu
sjezdovky č. 7. Ale ani ty nevadily.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vše při starém, včetně rychlosti přepravních zařízení. Lehce
negativní zkušenost mám jen s provozní dobou. Na "poslední lano" jsem
rychle jel na LD Žalý a k turniketu jsem dorazil přesně, když digitální
hodiny na informačním panelu ukazovaly 15:59:40, sousední displej
odpočítával dobu do konce provozu a analogové hodiny nad turniketem
ukazovaly 15:58. Avšak bohužel, již lyžařce, která dorazila k turniketům
o chvíli dřív přede mnou, se od vlekaře dostalo odpovědi, že již nikoho
nepustí. Při příjezdu k již nefunkčnímu turniketu jsem teprve zjistil,
že jeho malý digitální displej již ukazuje 16:00. Asi by tedy nebylo od
věci všechny hodiny seřídit... Naštěstí jsem ale parkoval u hotelu pod
kotvou, takže to žádný problém nepředstavovalo. 
Zalidněnost:
Zalidněnost byla rozhodně vyšší, než jsem v lednový pracovní den
očekával. Mohlo za to opravdu velké množství lyžařských kurzů.
Lyžovalo zde i spoustu cizinců, zejména Němců. Někteří jezdili již
velmi dobře, jiní naopak viditelně na lyžích stáli poprvé. Naštěstí se
většina kurzů zdržovala na Bubákově, pod Žalý zavítaly jen občas.
Občas byl problém se právě na Bubákově někomu vyhnout, většinou ale
stačilo chvíli počkat na volnější okno. Pod vrcholem Žalý byl dostatek
prostoru i pro oblouky přes celou šíři svahu. Čekání na LD maximálně na
jednu sedačku, ale hlavně díky tomu, že kurzy jezdily převážně na vleku
Bubákov 800, kde se stála delší fronta.
Občerstvení a aprés-ski:
Občerstvení jsme nevyužili, jezdili jsme bez přestávky.
Ale díky
tomu, že většina kurzů si na oběd čas našla, bylo přes poledne znatelně
volněji, a to i na Bubákově.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy bez problémů i zdržení. Na parkovišti pod kabinkovou
lanovkou i u hotelu Eden do 20 aut, na centrálním parkovišti jich stálo cca
5. Stejně jako v minulé sezoně je bohužel nutné v případě uplatnění
kuponu ze SNOW cestovat až k pokladně u hotelu Eden. Myslel jsem, že tato
starost letos opadla, ale u kasy pod kabinkovou lanovkou jsem se z vývěsky
dozvěděl opak. 