Sjezdovky:
Jezdili jsme v podstatě jen na sjezdovce č. 1 Závodní, na které
překvapivě nebylo tolik plno, přestože oproti ostatním byla podle mě
nejlépe upravená.
Sněhové podmínky:
Sníh na sjezdovkách je víceméně pouze technický. Hlavně na modré
Kostelní sjezdovce to byla krupice a muldy, na kterých se trápilo nejvíce
lyžařů. My jsme jezdili na sjezdovce Závodní, kde v nejprudší částí
byly zmrzlé plotny, ne úplně čistý led, ale ve zbytku se držel manšestr
docela dlouho.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku jsou dvě 4sedačky, jedna fixní s náběhovým pásem, druhá
novější pak odpojitelná. Obě bez problému. Pak je zde ještě pár vleků,
ty jsme nevyužuili.
Zalidněnost:
Ráno při příjezdu na parkoviště Špičák I, cca 5 min před
otvíračkou, již bylo slušně zaplněno auty. Měli jsme obavy, že to tedy
bude dneska hlavně postávání ve frontách, ale naštěstí to se nevyplnilo.
Nevím, kam se lidi poděli, ale na lanovku A jsme snad čekali v nejhorším
případě tak 2 až 3 min, jinak bez fornt. Na sedačce na Špičáku 2 byly
fronty trochu větší, ale taky max. okolo 5 min.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívili jsme restauraci na vrcholu Špičáku, polívka byla fajn, bez
připomínek...
Doprava do střediska a parkování:
Vyjížděli jsme ráno z Prahy, cesta byla až cca do Smržovky úplně v
pohodě. Od Smržovky cca poslední 3 km byly po ujetém sněhu, tak to chtělo
jen trochu zvolnit, ale žádná komplikace.