Schladming - Hauser Kaibling Planai Hochwurzen Reiteralm aktuální report z 15. - 18.12.2013

Sjezdovky:

Oblast 4 propojených kopců udává celkem 123 km sjezdovek, z nichž převážnou část tvoří sjezdovky červené barvy, které jsou prakticky rovnoměrně rozesety po areálu. Na každém ze 4 kopců lze nalézt několik pěkných dlouhých sportovních a krásně členitých sjezdů, které jsou vzhledem k nadmořské výšce prakticky celé v lesních průsecích, přičemž u páteřních sjezdovek je šířka více než dostatečná.

V oblasti je také několik sjezdovek černé barvy (včetně známého černého dojezdu z Planai), z nichž některé byly v době naší návštěvy pro nedostatek přírodního sněhu uzavřeny. Ale např. nejvýše položená sjezdovka č. 7 pod Gipfelbahn na Hauser Kaibling byla naopak naprosto špičkově upravena.

U modrých sjezdovek se jedná možná z poloviny o nudné přejezdy po lesních cestách a odpovídala by jim spíše barva zelená. Takovou typickou a zcela odpočinkovou oblastí jsou sjezdovky podél nové šestisedačky Rohrmoos II, naopak třeba modrá sjezdovka č. 3 podél lanovek Hofi I + II nabídne pěkné carvové svezení. Podobně je nutné počítat s nudnými přejezdy v obou směrech při přesunech mezi vrcholky Planai a Hauser Kaibling.

Orientace v areálu, vzhledem k tomu, že se jedná o 4 oddělená "podstřediska" není rozhodně složitá, navíc na každém významnějším rozcestí je umístěna směrová tabule. A přehledných informačních tabulí s mapou sjezdovek je po areálu rozeseto nepočítaně.

Za zmínku stojí (zatím unikátní?) ozvučená sjezdovka, kde člověk může carvovat za zvuku jím v jukeboxu vybraného songu. Samozřejmostí je snowpark nebo 2 dráhy, kde si může zájemce změřit svoji rychlost na lyžích.

Sněhové podmínky:

Areál jsme navštívili v době, kdy ještě přetrvávalo nádherné sluneční (a inverzní) počasí, kdy teploty v údolí byly ve stínu i přes den pod nulou, naopak na kopcích na slunci atakovaly dle informačních tabulí až 20 stupňů. V provozu byla většina sjezdovek, mimo několika nejníže položených (nedostatečné umělé zasněžení) nebo naopak nejvýše položených (nedostatek přírodního sněhu). Bohužel pod nějakých 1 000 m n. m. se jezdilo prakticky jen na umělém sněhu, přičemž pokud to umožňovaly teplotní podmínky, sněžná děla jela i dopoledne. Z tohoto důvodu jsme se drželi v horních částech areálu a dolů sjížděli jen na nutné přejezdy mezi kopci, protože i když dole byl dostatek sněhu bez kamenů nebo vydřených míst, jednalo se o lyžařsky ne zcela ideální mix ledových ploten a čerstvě nastříkaného umělého sněhu.

Až na těchto pár nejnižších sjezdovek byla úprava svahů excelentní. Vzhledem k nízké zalidněnosti a převážné severní orientaci svahů si sjezdovky uchovaly svoji tvrdost a rychlý povrch až do pozdního odpoledne bez toho, aniž by se tvořily muldy.

Jak je patrné z fotografií, lyžování připomínalo špíše polovinu března, protože dole v údolí prakticky žádný sníh nebyl a i na vrcholcích mohlo být pouze tak do cca 70 cm přírodního sněhu.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Oblast je dnes propojena prakticky výhradně expresními sedačkami s bublinami a kapacitními kabinkami. Ty nejmodernější sedačky mají dokonce žluté kryty a vyhřívání. Propojení lanovek je výborné a lyžař prakticky vůbec nikde nemusí udělat ani jeden krok pěšky, aby se dostal na návaznou lanovku. Na Planai dokonce v horní časti zlepšuje propojení areálu zastřešený a ozvučený pás vtipně pojmenovaný Fritz Blitz.

V celé oblasti jsou dnes pouze 4 historické a pomalé sedačky, které ještě čekají na svou výměnu za novější. Bohužel 3 z nich se nacházejí na trase, kterou musíte absolvovat, pokud chcete celou houpačku projet na lyžích.

Celá oblast má zázemí a vybavení na vrcholné úrovni (restaurace, bary, chaty, WC, odpočinková místa, parkoviště, pokrytí WiFi ...) a dělá vše možné pro získání a zákazníků. Jako příklad naprosté drobnosti mohu uvést před lavičkami umístěný stojánek na foťák, abyste se sami mohli bez problénů zvěčnit se samospouští. Za návštěvu rozhodně stojí také třeba toaleta na vrcholku Planai, která lyžaři kromě patřičné úlevy nabídne při dotyčné činnosti zcela nečekaný nádherný panoramatický výhled...

Zalidněnost:

Vzhledem k předvánočnímu termínu, a to i přes nadmíru pěkné počasí, byl počet lidí na sjezdovkách minimální a lanovky jezdily vytíženy v průměru tak z jedné čtvrtiny. Za 3 dny jsme nikde nenarazili ani na náznak fronty a po poledni se často hustota lyžařů na svazích dala počítat v jednotce na několik hektarů. Je také nutné zmínit, že drtivá většina lyžařů byli spíše ti zkušení, sportovnější a zkušenější, takže "provoz" na všech sjezdovkách byl velmi svižný, pohodový, předvídatelný a bezproblémový. Na rozdíl od hlavní sezony bylo na svazích naprosté minimum lidí, kteří se lyžovat učili nebo se po sjezdovkách zmateně a nekontrolovaně "motali".

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení se jak na svazích, tak ve výchozích ubytovacích destinacích nachází v dostatečném množství, přičemž ceny nijak nevybočují ze standardu běžného na západ od našich hranic dle úrovně dané restaurace, chaty nebo hotelu (pivo nebo svařák - 3,80 EUR, polévka okolo 4 EUR, pořádný kus masa od 10 EUR ...).

Doprava do střediska a parkování:

Dojezd do střediska je naprosto bezproblénový, neboť až na posledních cca 40 km se v Rakousku jede po dálnici. A i těch posledních několik desítek kilometrů je po údolním hlavním tahu, který pouze na odbočce na Tauplitz/Salzkam­mergut výrazně brzdí semafor. Značení i orientace na místě je bezproblémová. I mimo sezonu bylo parkování u údolní stanice lanovky v Hausu důsledně organizováno, i když osobně nevím, nakolik parkovací plochy zvládnou nápor v hlavní sezoně, protože už v tento předvánoční týden byla parkoviště zaplněna ve všech údolních stanicích více než z poloviny.

Řidičům v případě potřeby dotankování doporučuji 2 čerpací stanice v Liezen hned za kruhovým objezdem na sjezdu z dálnice A9, kde mají jednoznačně nejlepší ceny paliv (až minus 0,28 EUR/l proti rakouským dálnicím) a kde jsou ceny na české úrovni (v době naší návštěvy 1,279 EUR za N95).